Robert Brinda

Na samém úsvitu věků žije mladý šamanův pomocník, jemuž se říká Tytam (obvykle ve spojení: „Hej, tytam!“). Žije dobře, spokojený se svojí zbytečností pro lidskou společnost či historii.

Po „Houbařské vyšší dívčí“, kde představil – s notnou dávkou humoru – běžnější druhy hub, přichází Robert Brinda s pokračováním, jež vás vezme do světa i těch nejzběsilejších mykologických unikátů, které u nás můžete najít.

Satirik, milovník hub a detektivek Robert Brinda přichází s dvěma bizarními krimi příběhy, jimž opět nechybí značná dávka humoru.

Humorista, milovník kvalitních detektivek a vášnivý houbař Robert Brinda přichází s dalším ze svých krimi příběhů s pořádnou špetkou satiry.

Satirik Robert Brinda si tentokrát vzal na paškál náboženství. Všechna. Najednou. Takže pokud jste silně věřící, fakt tuhle knihu nečtěte.

Namlouvací rituály. Všichni je známe. První pohled, první úsměv, první ohození cíle vlastním DNA. Potud vše v pořádku. Nejste-li chemik.

Satirik Brinda ve své knize vypráví příběh jedné česko-německé rodiny v průběhu 20. století. Nekličkuje po špičkách kolem kontroverzních událostí, jakými je německá či sovětská okupace. Naopak, šťourá se v nich se svým typickým suchým humorem.

Pět scénářů divadelních her.

Historický román o skutečných událostech a lidech v Olomouci šestnáctého století.

Slečna Carrollová jednoho dne otevře dveře neznámému muži. Asi to neměla dělat, protože muž nejen že neurvale vpadne dovnitř, ale ještě u toho stačí umřít. Mladá žena se tak náhle stane první podezřelou v případu dokonalé vraždy.

Dobrodružná fantasy, odehrávající se možná ještě mezi neandrtálci, možná již mezi cromagnonci. Průzkumná výprava je přepadena a pobita, zachrání se jediný mladík, který je na své první výpravě.

Původně jsem předpokládal, že to bude další pošahaný atlas hub. S překvapením jsem zjistil, že je to opravdu něco jako učebnice houbaření, která se dokonce dá jen tak číst za dlouhých zimních večerů.

O fyzice, fyzicích a fyzikálnosti, o makro i mikro vesmíru, s humorem i s hororem.

Škodolibí zvědavci se zájmem sledují stísněné dušičky úsilovně hledající cestičku bludištěm strachů a úzkostí mezi dětstvím a dospělostí ve snaze dosáhnout blaha všedního bytí.

Říká vám něco jméno Nero Wolfe? V hlubokém obdivu k peru Rexe Stouta jsem se pokusil o něco podobného. Teprve, když jsem si přečetl, co jsem napsal, jsem pochopil, že to není detektivka ale satira.

Nevíme, proč Hospodinovi na sedmém přikázání tak moc záleželo. Zřejmě platí, že krást je vlastně dovoleno, tudíž tato kniha je malou školou zlodějny.