Spandakárika, „Tantrická píseň božské pulzace“ je považována za dílo, jež předal přímo pán Šiva světci Vasuguptovi na hoře Kailás. Vasuguptův žák, světec Kšémarádža, nazývá ve svém komentáři těchto dvaapadesát veršů srdcem Mahámudry.
Daniel Odier poté, co se sám ponořil do života a duchovních praktik buddhistických a taoistických klášterů na různých místech Indie, Nepálu, Srí Lanky, Thajska a Japonska, odhaluje učení předávaná mudrci, kteří jsou živoucím projevem svých tradic.
V Tantrické Kálí autor představuje mytologii, praktiky a rituály uctívání Kálí v tantrické tradici Kaula v rámci kašmírského šivaismu. Odhaluje praktiky Vamačáry (Vamachara) běžně známé jako Cesta levé ruky, ale přesněji přeloženo jako Cesta Šakti.
V Branách radosti Daniel Odier odhaluje překážku, která nám brání v prožívání trvalé radosti, a dává nám soubor nástrojů, které ji přivedou natrvalo zpátky do našeho života.
Kniha Touhy, vášně a spiritualita se zabývá propracovanými technikami tantry, jež umožňují adeptovi dosáhnout trojího mistrovského zvládnutí dechu, myšlení a přirozených tělesných procesů.
Tantrismus je jedinou starobylou filozofií, jež přežila veškeré dramatické historické otřesy, invaze a vlivy, a dostává se k nám prostřednictvím nepřerušeného předávání od mistra k žákovi.
