Edice stoae

Nahlédneme-li do obsahu těchto přednášek, které byly nakonec publikovány formou dopisů, pak je především nápadné, že jsou neseny v duchu kontrastu, jenž věrně doprovází celé Fichteho úsilí.

Stěžejní dílo Barucha Spinozy, významného nizozemského filozofa 17. století, v novém revidovaném vydání.

Název tohoto Platónova dialogu v řečtině zní Symposion, což lze také přeložit jako „pitka“ či „pití“. V řecké kultuře však společné pití ne­označovalo událost, jak si ji představujeme a vykonáváme dnes.

Epiktétova Příručka doplněná o fragmenty jeho Rozprav obsahuje zásady stoické filosofie a představuje kontury jejího pohledu na svět.

Tématem této knihy je to, že náboženství je hlubší než Bůh. Víra v jakéhosi boha je jen jednou možnou manifestací či důsledkem této hlubší představy.

Dialogy o přirozeném náboženství jsou Humeovým nejdůležitějším příspěvkem k filozofii náboženství a jedním z klíčových novověkých textů tohoto oboru.

Etika Eudémova bývá společně s Etikou Níkomachovou a Velkou etikou (Magna Moralia) řazena mezi Aristotelovy etické spisy.

Dialogy o přirozeném náboženství jsou Humeovým nejdůležitějším příspěvkem k filozofii náboženství a jedním z klíčových novověkých textů tohoto oboru.