Edice Europa /Academia/

Autentická, dokumentárně vzpomínková a zároveň provokativní kniha jednoho ze zakladatelů dadaistického hnutí Raoula Hausmanna s názvem Courrier Dada vyšla francouzsky poprvé roku 1958.

První svazek rozměrné trilogie, která v předvečer druhé světové války (1937–1939) přinesla syntetizující pohled na vývoj moderní německé literatury a filozofie z hlediska proměn eschatologického myšlení.

Stylizovaná románová kronika Až se hnou vody (v definitivní podobě vydaná rusky roku 1872) zůstala u nás na rozdíl od Leskovových známých povídek a románů stranou pozornosti – česky vyšla poprvé a naposledy před více než sto dvaceti lety (1903).

Esej Karla Jasperse o německé vině, ale také o vině vůbec a o jejích základních rovinách vyšel poprvé v Německu v roce 1946. Němci jeho vydání – pouhý rok po své válečné porážce, v situaci rozvratu a okupace své země – nijak nevítali.

Bennettovo dílo Ženský román (v orig. Old Wives' Tale) patří ke klasickým dílům anglické literatury – např. kritik John Carey jej v knize Pure Pleasure zahrnul do svého výběru padesáti kvalitních a zároveň čtenářsky nejvděčnějších románů 20. století.

Poslední člověk je vedle Frankensteina patrně nejlepším dílem Mary Shelleyové. Apokalyptický román se odehrává koncem jednadvacátého století, kdy je země zasažena neznámou pandemií, jež se rychle rozšíří po celém světě a téměř vyhubí lidstvo.

Cestopisně laděné vyprávění popisuje zážitky z cest po známých i pozapomenutých místech na území historického Království obojí Sicílie, tedy po jižní části Apeninského poloostrova a Sicílii.

Poslední velké dílo Edmunda Husserla, v němž autor podává výklad základních pojmů transcendentální fenomenologie, zabývá se otázkami „přirozeného světa“ a krizí smyslu a objasňuje svůj vztah k moderní evropské kultuře.

Druhý svazek nového českého překladu vybraných Majakovského veršů nabídne čtenáři celkem sedm poem, které lze námětově označit jako veřejné.

Nový překlad Rabelaisova Gargantuy, arcidíla renesančního humanismu a reformismu, potopy rafinovaných obscenit, brutální kritiky soudobé církve a univerzity, snění o světě lepším a svobodnějším.

Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně.

Jedlan, Marr, Kataj, Kajem – to nejsou jména chlapců z klubu, který se inspiroval u Rychlých šípů. To jsou přezdívky Chodců zeleně: Jana Řezáče, Josefa Proška, Jaroslava Rychlého a Miloše Hájka.

Kniha obsahuje rozhovory otce tzv. absurdního divadla s Claudem Bonnefoyem, literárním kritikem revue Quinzaine littéraire.

Obsáhlé autobiografické dílo líčí osudy Goetheho během jeho pobytu v Itálii v letech 1786 až 1788. Důvěrné setkání se zcela novým světem a především s antikou znamenalo tvůrcovo znovuzrození.

V rozsahu nevelkém a čtenářsky přístupném raném díle Jung na konkrétních případech pacientů a s využitím snů, fantazií, krásné literatury a mytologie podává výklad konceptů individuálního a kolektivního nevědomí a kolektivních archetypů.

Groteskně laděný text Doktor Billig v koncích od Richarda Huelsenbecka z roku 1920 je vůbec prvním dadaistickým románem na světě.

Největší prozaické dílo Janka Poliće Kamova, román Vysušená kaluž, mělo podobně jako jeho autor značně pohnutý osud. Rukopis byl dokončen v roce 1909, ale cenzura zhatila veškeré pokusy o jeho publikování.

Výbor z díla Egona Erwina Kische připomíná velkou osobnost meziválečné česko-německé žurnalistiky a literatury.

Georges Sorel (1847–1922) byl francouzský politický myslitel, vnímaný hlavně jako teoretik revolučního syndikalismu. Proslul knihou Úvahy o násilí, v níž předložil svou obhajobu revolučního násilí.