Dám si to ještě jednou

(...) Opustila téma nevěry obou partnerů a s lehkou ironií se vrátila do chvil, kdy člověk nemá než to, co si nese v tašce. Ideály a plány mu však nikdo nesebere a je roztomilé sledovat, jak se manželova strojařská profese proměňuje v aktivitu chiropraktika, který v New Yorku napravoval záda Madonně nebo Robertu de Nirovi. Nakonec i návrat do rodné země je zajímavější v tom, jak se právě partnerovi nechtělo opouštět vybudovanou existenci. Na malém prostoru tak vznikla studie o tíze exilu. A čtenář s lítostí už jen listuje stručně poznamenanými náměty. Odejde-li spisovatel, zůstává dílo, ale mizí daleko víc. Všechno to, co ještě mohlo vzniknout.