Nejistota a důvěra aneb K čemu je modernitě dobrá tradice

Svet sociologických teórií do určitej miery podlieha trendom, v rámci ktorých je módne venovať sa určitým pojmom a koncepciám. Avšak to, že je nejaký koncept obľúbenou témou skúmania, neznamená, že nie je dôležitý.

(...) Nejistota a důvěra představuje úvod do problematiky sociálních sítí, sociálního kapitálu i různých (nejen sociologických) teorií rituálů, jejichž cílem je snižovat úzkost a pocit nejistoty. Jako ve svých ostatních textech, ani zde Keller nijak nehýří optimismem, přechází od různých stupňů ironie až k tvrdému sarkasmu. Jednotlivé teorie dokáže převyprávět, zkritizovat a navzájem postavit do takového poměru, aby čtenáře nakonec přivedl k tezím, které sám zastává a které jeho čtenáři už důvěrně znají: dnes převládající technokratické myšlení lze podle něj chápat jako " zvlášť krutou formu permanentního obětního rituálu, jenž neváhá obětovat příslibu prosperity celé kusy přírody"; na rozdíl od tradičních rituálů však ty moderní " nedokáží posilovat integritu celé společnosti: jediné, co dokáží zcela spolehlivě, je posilovat existující mocenskou hierarchii. Právě proto jsou ostatně provozovány."