Dračí polévka

Fanoušci ságy George R. R. Martina Píseň ledu a ohně si mohou čekání na další díl zkrátit četbou románu jeho spolupracovníka a přítele. I Dračí cesta má blíže k historickému románu než k fantasy, i zde se hlavně intrikuje a magie je tu jen velmi málo.

Próza Aleny Ježkové (1966) Dračí polévka zaplňuje jedno z bílých míst tematického rejstříku české literatury pro děti. Autorka, která na sebe v posledních letech upozorňovala zejména vlastní i adaptační pohádkovou a pověsťovou tvorbou, si všímá problematiky vietnamské minority a komplikovaného dospívání dětí vyrůstajících pod vlivem vietnamské kultury, kterou znají pouze zprostředkovaně, a českého prostředí, do něhož se narodily.

(...) I když místy může být záměr autorky vzbudit v dětech zájem o minoritu a naučit je toleranci až příliš zjevný, nemění to nic na tom, že je to vážně dobrá knížka. Navíc doplněná Nikkarinovými barevnými velkými ilustracemi a menšími čtvercovými obrázky, které nementorují, jen vytvářejí k příběhu paralelní tajuplný svět. Chlapec Lung slaví narozeniny, ve škole ho znají jako Láďu a jen jeho spolužačka z Ukrajiny Světlana mu říká Lungu. Maminka mu odmala vypráví příběh o vietnamském Dračím králi, který zplodil syna a na dvanáct let se pohroužil pod hladinu moře. Lung žije ještě s dědečkem, který vlastní stánek s nudlemi a dračí polévkou. V den jeho dvanáctých narozenin ho čeká dobrodružství, během kterého bude muset dospět, setkat se tváří v tvář s nemilosrdným světem bílých, odpustit otci a naučit se vařit svoji dračí polévku.