Ramon: Psáno pro New York Times

(...) Kniha je psána v duchu pubertální psychologie, kdy si snad každý z nás myslel, že všichni v okolí jsou přinejmenším divní a trapní, a jen vy jste normální. Tímto stylem se Šabach snažil nejen popsat problémy dospívajících, ale nenápadně poukazuje na reálie naší současnosti, a to z notnou dávkou ironie a humoru, tak jak jsme u něj vlastně zvyklí.

(...) Opět se tu setkají s dospívajícím hrdinou-vypravěčem, jehož očima budou pozorovat malé české poměry, zasazené nyní do vesnice u Prahy a do polistopadové doby. Opět se pobaví pár desítkami jadrných anekdot a hospodských vtipů, opět jim nebude zatěžko rozpoznat kladné a záporné protagonisty, těm prvním držet palce a při zaslouženém potrestání těch druhých se spokojeně zasmát. Znovu tu máme před sebou Šabachovu selanku, v níž sice v závěru zazní nezvykle zádušní struna, ale která přece jen především baví.