Vyšla první monografie, která mapuje protitovskou jugoslávskou emigraci, jež se v Československu vytvořila v roce 1948 (...) Kniha je plná silných příběhů: například o jednom z vůdců emigrace Josipovi Milunićovi a jeho manželce Ateně, kteří nechali v Jugoslávii své čtyři malé děti – včetně pozdějšího spoluautora Tančícího domu Vlada – a deset let jim trvalo, než je dostali k sobě.
Když v roce 1954 Nikita Chruščov provedl sebekritiku a začal vztahy s Jugoslávií urovnávat, byli emigranti hozeni bez skrupulí přes palubu. Pro většinu to byl další šok. Někteří později využili amnestie a vrátili se do vlasti, jiní ilegálně odešli do Sovětského svazu, kde doufali v lepší podmínky (Sověti některé z nich vrátili), většina se integrovala do české společnosti.
A jeden paradox na závěr: Díky knize Ondřeje Vojtěchovského teď víme o jugoslávské stalinistické emigraci v Československu nesrovnatelně více než o československém demokratickém exilu v kterékoliv západní zemi.