(...) Celé Jenkovice, babičku, dědu, cihelnu i ty čápy přenesla Radůza do své nové knížky třinácti povídek Čáp nejni kondor, která vyšla v nakladatelství Baobab. A je to krásné melodické čtení, v němž panuje stejná nálada jako v té písničce. Text plyne jako mraky na letní jenkovické obloze, lidé v knize mluví, jak jim zobák narost, derou peří, stavějí zídku, jezdí ke zbořené cihelně na smeťák, vraždí mouchy zavařovačkou, krmí husy a slepice, zabíjejí králíky. A mezi tím se motá vypravěčka, pětileté děcko s vlastním rozumem, které říká čtenářům přesně to, co cítí.
Bezelstně, jako by v tom obyčejném popisu ani nebyl schovaný zázrak dětského světa. Čáp nejni kondor je prostá a jednoduchá, tenká a přímočará kniha. Je v ní kouzlo dětství a svobody a lásky k babičce a dědovi, taky starosti malé holky o maminku, obavy, zda ji neodnese kondor, strach z krocana a nechuť k červené řepě. Radůza si na nic nehraje, nefilozofuje, neexperimentuje.
Jen píše to, co žila. A krásně.