Nezalekl se překladatelské složitosti Zeměplochy - zemřel Jan Kantůrek

/ Tomáš Weiss

V roce 1993 vyšel první ze čtyřiceti dílů Zeměplochy Terryho Pratchetta. V té době se do vydávání série v Česku nechtěl nikdo pustit. Všichni se lekli množství jmen a novotvarů, které by bylo nutné nějak českému čtenáři v rodné řeči vymyslet. Až na majitele Talpressu Václava Talaše, který znal jedno jméno, které by to dokázalo - Jana Kantůrka (1948 - 2018).
V roce 1993 vyšel první ze čtyřiceti dílů Zeměplochy Terryho Pratchetta. V té době se do vydávání série v Česku nechtěl nikdo pustit. Všichni se lekli množství jmen a novotvarů, které by bylo nutné nějak českému čtenáři v rodné řeči vymyslet. Až na majitele Talpressu Václava Talaše, který znal jedno jméno, které by to dokázalo - Jana Kantůrka (1948 - 2018).

"Spousta lidí mi po vydání nové knihy říká: Našel jsem tam něco, co v originále nebylo – ty to přepisuješ?! Ne, ale dostal jsem svolení. Terry mi říkal, abych využil každé situace, kdy bude možnost udělat nový vtípek. Netvrdím, že mi nedá hroznou práci nějaký žertík zplodit, ale v zásadě – u těch běžných věcí – už to jde velmi dobře. Když se déle pohybujete ve světě spisovatelem vytvořeném, začnete vnímat jeho způsob přemýšlení. Odhadnete, jak vyrábí zápletky a legrace. Práce se stává snadnější. Ono se říká, že se překlad podobá ženě: buď je věrný a pak není pěkný, anebo je pěkný a pak není věrný. U mě bylo překládání výsledkem přirozeného procesu, kdy jsem si rozšiřoval slovní zásobu čtením. Na gymnáziu jsem inklinoval k přírodním vědám, takže jsem z angličtiny ani nematuroval. Nakonec mě k ní přivedl Tarzan. Jako velký milovník dobrodružného čtení jsem jednou v antikvariátu narazil na čtyři nebo pět paperbackových dílů, které v češtině nevyšly. Začal jsem jeden číst a luštil ho snad půl roku. V antikvariátech bylo téhle anglosaské literatury dost, ale neorientovalo se v ní snadno. Člověk se musel trefit buď podle obrázku, nebo podle anotace vzadu. Protože nejsem čistokrevný scifista, kupoval jsem všechno: westerny, detektivky, špionážní romány. Každý žánr kromě sci-fi, kde se objevují neustále nové vymoženosti a vynálezy, má určitý okruh používaných výrazů. Časem jsem je vstřebal. V osmdesátém šestém jsme s kamarádem zrenovovali Klub Julesa Verna na sci-fi klub. Mohl mít jen deset členů, abychom si mohli navzájem množit a vyměňovat materiály – do psacího stroje se totiž vešlo jen deset kopií ... "

Jan Kantůrek, zdroj: pratchett.eu

Čím je Zeměplocha tak výjimečná, že díky ní vlastně Pratchett prorazil?

To se dost těžko říká, ale myslím, že to má takové dva základy. Především je to typ literatury, o které se říká, že je to fantasy, protože tam jsou trpaslíci, trollové, mágové, čarodějnice a tak dál, ale má to ten humorný prvek, který se těžko hledá. Asi by se našla nějaká taková povídka, ale jiný takový rozsáhlý cyklus, který je na tomto humoru založený, snad na celém světě neexistuje. A druhá věc je to, co říkám já, že to není vlastně fantasy. Ony jsou to především humoristické romány maskované jako fantasy. A ten svět kolem nás je tak smutný, nebo spíš není veselý. Když dostanete do ruky knihu, která vás rozesměje, tak vám tím dá možnost aspoň na chvíli na tyhle neveselé věci zapomenout. To je to, co nám všem Terry Pratchett dal.

z rozhovoru Jana Kantůrka pro Radio Wave

 

Další články

UNESCO vyhlásilo 21. březen světovým dnem poezie. Snad proto, že začíná jaro. Okolo poezie je vůbec hromada klišé. Tak třeba právě to jaro a zamilovanost. Nebo: zbytečná věc pro pár romantiků, zastydlá puberta, pokud to někdo provozuje v dospělosti. Nebo: co s poezií ve 21. století? A přitom je na místě spíš údiv: jak můžete bez poezie žít?
Aktuality

I poezie má své dny

UNESCO vyhlásilo 21. březen světovým dnem poezie. Snad proto, že začíná jaro. Okolo poezie je vůbec hromada klišé. Tak třeba právě to jaro a zamilovanost. Nebo: zbytečná věc pro pár romantiků, zastydlá puberta, pokud to někdo provozuje v dospělosti. Nebo: co s poezií ve 21. století? A přitom je na místě spíš údiv: jak můžete bez poezie žít?
 | Tomáš Weiss
Když si někde vzal slovo, byl k nezastavení. Mluvil nejvíc o Mozartovi, Smetanovi, Dvořákovi, také o svatovítské katedrále (vložil se svým dílem do sporu, jestli patří církvi nebo státu). Působil trochu jako Komenský, který by rád vyškolil celé své okolí ve věcech, které se mu zdály podstatné. Pro mnohé názory a patos, se kterým je hájil, lezl také mnoha lidem na nervy. Jeho asi největší schopností bylo poutavě psát o velkých osobnostech a snažit se na jejich životě ukázat něco víc.
Aktuality

Zdeněk Mahler (7. 12. 1928 – 17. 3. 2018)

Když si někde vzal slovo, byl k nezastavení. Mluvil nejvíc o Mozartovi, Smetanovi, Dvořákovi, také o svatovítské katedrále (vložil se svým dílem do sporu, jestli patří církvi nebo státu). Působil trochu jako Komenský, který by rád vyškolil celé své okolí ve věcech, které se mu zdály podstatné. Pro mnohé názory a patos, se kterým je hájil, lezl také mnoha lidem na nervy. Jeho asi největší schopností bylo poutavě psát o velkých osobnostech a snažit se na jejich životě ukázat něco víc.
 | Tomáš Weiss
V tehdejším Československu nechtěl zůstat víc než deset dní, nakonec se ale jeho „návštěva“ protáhla na celý život. Z lásky k Praze, vysvětluje částečně název jeho autobiografické knihy, kterou právě vydává. A také k ženě, kterou tu poznal. Oscarový tvůrce animovaných filmů Gene Deitch tak přibližuje osud filmaře, který spoluvytvářel historii československého animovaného filmu.
Aktuality

Tichý Američan v komunistické Praze

V tehdejším Československu nechtěl zůstat víc než deset dní, nakonec se ale jeho „návštěva“ protáhla na celý život. Z lásky k Praze, vysvětluje částečně název jeho autobiografické knihy, kterou právě vydává. A také k ženě, kterou tu poznal. Oscarový tvůrce animovaných filmů Gene Deitch tak přibližuje osud filmaře, který spoluvytvářel historii československého animovaného filmu.