Polsko a Poláci, jak je asi neznáte

/ Tomáš Weiss

Sousedství odedávna přináší nevraživost a předsudky. A že jde o souseda jazykově blízkého? Možná tím spíš! Poslední dobou se nové pohledy na naše česko-polské blíženectví snaží korigovat a zpestřit literatura. Konkrétně polská reportážní škola.
Sousedství odedávna přináší nevraživost a předsudky. A že jde o souseda jazykově blízkého? Možná tím spíš! Poslední dobou se nové pohledy na naše česko-polské blíženectví snaží korigovat a zpestřit literatura. Konkrétně polská reportážní škola.

Hodně Čechů si o sobě přečetlo v knihách Pepíci od Mariusze Surosze nebo v knihách Gottland nebo Udělej si ráj dalšího Mariusze, tentokrát Szczygiela. Posledně jmenovaný také připravil právě vydanou antologii reportáží o současném Polsku.

Dvacet sedm reportáží vyšlo v letech 1989 až 2009 a ukazují přeměnu Polska a změnu (nebo status quo) života Poláků. Po roce 1989 se zdálo, že skončila pomalá doba reportáže a že tento žánr, reprezentovaný takovými jmény jako Hanna Krall nebo Ryszard Kapuscinski, zanikne. Že bude nahražen čistou informací. Objektivní, vyváženou. Nudnou. Ano, nemá cenu, aby se literární reportáž snažila konkurovat rádiu, televizi nebo internetu. Reportáž dnes prostě nemůže být jen prostou zprávou. Reportáž by měla sáhnout hloub. Měla by být prokrvena autorovou osobní emocí a reflexí. Reportáž je vyprávění o tom, co se doopravdy stalo. A měla by přinutit čtenáře přemýšlet. V reportáži musí svět vonět, chutnat, mrazit, být horký. Musí budit klid, odpor nebo strach. Tolik něco z idejí, na které se při psaní reportáží snaží polští literární novináři myslet.
V téhle knížce nejde o hulvátské nebo hloupé politiky. Tady jde o skutečný život. O život na periferii, v továrně, o setkání bídy materiální i duševní, o nemoce a bezmoce, o radost z bežného nákupu bez fronty, o práci policajtů, o homosexuály, kteří by rádi vychovávali v Polsku dítě. Pestré a živé čtení. Výborně napsané. Zábavné a zarážející současně.

Dokázali bychom my, Češi nebo Slováci, dát dohromady nějaký takový sborník, kde by nás ti druzí mohli vidět plasticky a reálně? Znovu opakuji: takové reportáže naší novinařině i literatuře velmi chybí. I když třeba takový Ĺubomír Smatana a jeho Jánošíci s těžkou hlavou o Slovensku jsou něčím zrovna takovým.

Další články

Text pravidelného pořadu knižních reflexí, který můžete poslouchat každou sobotu dopoledne ve Víkendové příloze stanice Český rozhlas 3 - Vltava.
Recenze

Knižní pól Zdenko Pavelky

Text pravidelného pořadu knižních reflexí, který můžete poslouchat každou sobotu dopoledne ve Víkendové příloze stanice Český rozhlas 3 - Vltava.
 | Zdenko Pavelka
Můj největší zážitek z letošního pražského knižního veletrhu? Didasko - učím. Kniha, která vyšla před deseti lety a proklouzla pozornosti. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem ji otevřel. Matka Václava Havla,, studovaná výtvarnice Božena Havlová, namalovala svým synům slabikář, ale i další cykly Čísla a Věda. Jedinečné!
Recenze

Jak maminka Boženka namalovala Vašíkovi a Ivánkovi Havlovým svět

Můj největší zážitek z letošního pražského knižního veletrhu? Didasko - učím. Kniha, která vyšla před deseti lety a proklouzla pozornosti. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem ji otevřel. Matka Václava Havla,, studovaná výtvarnice Božena Havlová, namalovala svým synům slabikář, ale i další cykly Čísla a Věda. Jedinečné!
 | Tomáš Weiss
20. století mělo své hrdiny, a mělo jich hodně. Naprostá většina z nich ale zůstala v pozadí dějin. Jako Josef Kaplan, o kterém vypráví Jean-Michel Guenassia v knize Vysněný život Ernesta G. a který i svým jménem (Josef K.) odkazuje na absurditu století, ve kterém strávil svůj život.
Recenze

Jean-Michel Guenassia: Vysněný život Ernesta G.

20. století mělo své hrdiny, a mělo jich hodně. Naprostá většina z nich ale zůstala v pozadí dějin. Jako Josef Kaplan, o kterém vypráví Jean-Michel Guenassia v knize Vysněný život Ernesta G. a který i svým jménem (Josef K.) odkazuje na absurditu století, ve kterém strávil svůj život.