Žralok zuby má jak nože.....

Kurt Gerron (1897 - 1944) hrál v převálečném Německu třeba po boku Marlene Dietrichové, byl uznávaným hercem a kabaretiérem (v Brechtově Žebrácké opeře zpíval např. slavnou píseň Mackie Messer). Jako osudové se ukázalo jeho rozhodnutí odmítnout angažmá v Hollywoodu. Před nacismem sice odešel z Německa, ale byl v Nizozemí zadržen a poslán do Terezína.  Tam ho v roce 1944 vyzval táborový velitel, důstojník SS Karl Rahm, k natočení propagandistického filmu, který se měl jmenovat Vůdce daroval Židům město.

Gerron si uvědomoval, co se mu nabízí. Jeho život a život jeho manželky (případně dalších, kteří budou v propagandě účinkovat) nebo smrt všech při odmítnutí. Když řekl veliteli, že si to musí rozmyslet, jen to tak mezi kolemstojícími zahučelo. Jenže velitel mu čas na rozmyšlenou dal a Gerron film natočil (před nacistickým zničením se zachoval asi dvacetiminutový úryvek).  Lewinsky popisuje ten zvláštní tvůrčí zápal  - přestože je jasné, k čemu má film sloužit a Gerron je obětí zvrácené ideologie, jakmile začne točit, pracuje soustředěně, invenčně, tvořivě. S jistým zápalem a nadšením. Točí lež, ale je to konec konců natáčení, smysl jeho života, kus života uprostřed tábora s lebkami a zkříženými hnáty smrti. Ta ale nakonec Gerrona nemine. Po skončení natáčení je deportován do Osvětimi a ještě v den svého přijezdu i s manželkou zavražděn plynem.  Druhý den vydává Himmler příkaz vraždění plynovými komorami zastavit.

Charles Lewinsky je strhující poctivý vypravěč. Na knihu se připravil pečlivě - podle znalců všechny historické detaily souhlasí. Podle použitých slov a frází, které se skutečně používaly pouze v ghettu, je patrné, že napsání knihy předcházelo nejen vysedávání v archívech, ale i rozhovory s přeživšími z terezínského předpeklí.