O síle a křehkosti žen. O životě v pohraničí. O stárnutí. O křivdách, lásce a přátelství.

/ nakl. Argo

Až ke křížku Kláry Teršové je novela, navazující na předchozí Bílý pramen: vyprávění z Aše a její minulosti. Autorka tentokrát nahlíží léta sedmdesátá prizmatem žen z vlastní rodiny. 1970. Eliška Mazochová opouští s manželem a dvouletou dcerkou Volary. Odcházejí na periferii republiky do Aše, kde se chtějí skrýt před dlouhými prsty totalitního režimu. Eliška vyrůstá za totality a pere se s mnohostí rolí, jež má zastávat.
Až ke křížku Kláry Teršové je novela, navazující na předchozí Bílý pramen: vyprávění z Aše a její minulosti. Autorka tentokrát nahlíží léta sedmdesátá prizmatem žen z vlastní rodiny. 1970. Eliška Mazochová opouští s manželem a dvouletou dcerkou Volary. Odcházejí na periferii republiky do Aše, kde se chtějí skrýt před dlouhými prsty totalitního režimu. Eliška vyrůstá za totality a pere se s mnohostí rolí, jež má zastávat.

Rozhovor Kláry Teršové o současném Ašsku, kde založila neziskovku Smrčina, bistro Fichtl a o jehož histrorii jsou její knihy.

V čem tkví problémy osidlování Ašska? 

Původní německé obyvatelstvo bylo odsunem vytrženo ze svých kořenů. Na kusy byly rozervány tradice, hodnoty, rodiny a v neposlední řadě rozdrceny z hlediska lidských zdrojů celé kraje, regiony a města. Potud historii známe, všichni jsme si vědomi stokrát omletých následků vysídlení Němců a neúspěšného dosídlení pohraničí.

Zdá se však, že už dlouhou dobu zaměňujeme příčiny a následky. 

Snad ještě po devadesátá léta bylo možné tvrdit, že se problém „vyprázdněného“ pohraničí za totality zakonzervoval. Dnes už se ale nemůžeme tak snadno vymlouvat na důvody zaostávání periferních regionů splývajících se Sudetami, které jsou staré téměř osmdesát, v nejzazším případě třicet let.

Ašsko, Broumovsko a celá řada podobných regionů se kontinuálně střílela do vlastní nohy. 

Po léta se marně snažily politicky a ekonomicky konsolidovat, přitom ve velké míře volily ve volbách do parlamentu i ve volbách druhého řádu populistické subjekty, které jim slibovaly zlepšení životní úrovně, i když se nakonec nestalo zhola nic, a propadají se stále hlouběji v hodnocení kvality života. Naskakovaly na dotační tituly, které využívaly nikoli v souladu s dlouhodobými strategiemi, ale ad hoc podle podmínek toho či onoho dotačního titulu. Uvažovaly v intencích „tady a teď“, místo aby hleděly do budoucnosti a svoje zdroje směřovaly s uvědoměním překotného vývoje na všech frontách.

Vypadá to, že sebedestrukce těchto často z velké části vyloučených lokalit dosahuje vrcholu. Pokud to nestačilo dosud, bude zřejmě nutné se obrazně střelit do hlavy a podstoupit úplný restart. Zcela určitě k tomu nebudou stačit evropské fondy, podbízení se lékařům, kteří neslyší ani na štědré nabídky, nebudou stačit investice do sociálních bytů, neprosperujících podnikatelských inkubátorů nebo do městského hardwaru.

Bude totiž potřeba v první řadě přiznat, že si za mnoho problémů mohou samy, a že není možné jen klopýtat za zbytkem republiky, ale musí získat odvahu k velkým krokům, kterými jej bude možné dohonit. Špičková digitalizace, zelené energie, ekologicky udržitelné projekty, obrovská injekce do vzdělávání v celosvětově konkurenceschopném standardu, to jsou jen střípky možností. Kteří z vedení samospráv však budou mít odvahu obětovat pomíjivou politickou tvář, neopravit za veřejné prostředky omlácený obrubník, ale například automatizovat rutinní úřednické procesy? Beton je totiž vidět víc než intelektuální kapitál.

Přeci jen nějaká pomoc z centra bude nutná. Stát musí poskytnout jmenovaným metodickou podporu, neboť lze pochybovat o tom, že si ji vykřešou samy ze sebe, jestliže to neudělaly doteď.

Broumov, Aš. Je zde obrovský potenciál pro rozvoj a zároveň v nynějších časech také hrozba. Nespokojenost plynoucí z trvalého zaostávání stoupá. Pokud se potká citlivé vedení zvenčí a vůle k velkým krokům, mohou se o něco ztupit rozevírající se nůžky.

Mám víru, že změna je možná, leží nám u nohou. A otevírám debatu.

Vyšlo v Listech Ašska 19. dubna 2023

publikováno i na stránkách autorky

Další články

"Je-li podtitulem knihy Život soudce, čtenář by možná očekával ohlédnutí za známými případy. Tím ale tato kniha není. Není ani výsekem podrobné historie institucí, o nichž se zmiňuje: soudů, ministerstev, univerzit. Je jen souborem vzpomínek, někdy lesklých a stále živých, 
jindy zašlých a polozapomenutých. V každém případě subjektivně vnímaných a podaných." Dlouholetý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa v knižní rozhovoru s Tomášem Němečkem.
Rozhovory

U každého právníka ocením, když vidí za hranu svého pracovního stolu

"Je-li podtitulem knihy Život soudce, čtenář by možná očekával ohlédnutí za známými případy. Tím ale tato kniha není. Není ani výsekem podrobné historie institucí, o nichž se zmiňuje: soudů, ministerstev, univerzit. Je jen souborem vzpomínek, někdy lesklých a stále živých, jindy zašlých a polozapomenutých. V každém případě subjektivně vnímaných a podaných." Dlouholetý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa v knižní rozhovoru s Tomášem Němečkem.
 | nakl. Vyšehrad
V knize To musí jít přečíst i po tmě jsou shromáždené obaly hudebních nosičů, které v letech 1979–2022 navrhnul nebo spolunavrhnul výtvarník a grafik Karel Haloun (1951). A to včetně návrhů, které bolševická cenzura nepustila. K tomu všemu je v knize autorský komentář, rozhovor nebo texty některých kolegů. Kniha, kterou nejen čtete se zaujetím, ale přes legendární obaly se vám vrací hudební zážitky a kus osobní historie.
Rozhovory

Halounovy obaly desek jsou legendární

V knize To musí jít přečíst i po tmě jsou shromáždené obaly hudebních nosičů, které v letech 1979–2022 navrhnul nebo spolunavrhnul výtvarník a grafik Karel Haloun (1951). A to včetně návrhů, které bolševická cenzura nepustila. K tomu všemu je v knize autorský komentář, rozhovor nebo texty některých kolegů. Kniha, kterou nejen čtete se zaujetím, ale přes legendární obaly se vám vrací hudební zážitky a kus osobní historie.
 | Headliner - Ondřej Bezr
Skandální odhalení, nebo mystifikace? Provokace, nebo skutečnost? Autobiografie, nebo fikce? I takové otázky si budou pokládat čtenáři Nejvyšší karty, nejnovější knihy od Petry Hůlové, která vychází v rámci Velkého knižního čtvrtka a v níž je hlavní postavou spisovatelka Sylvie Novak.
Rozhovory

#mojeargo 3/2023: rozhovor s Petrou Hůlovou o její nové knize Nejvyšší karta

Skandální odhalení, nebo mystifikace? Provokace, nebo skutečnost? Autobiografie, nebo fikce? I takové otázky si budou pokládat čtenáři Nejvyšší karty, nejnovější knihy od Petry Hůlové, která vychází v rámci Velkého knižního čtvrtka a v níž je hlavní postavou spisovatelka Sylvie Novak.