Průvodce svobodou v době klimatické změny a umělé inteligence

Ukázka:

Příběh na začátku této knihy vychází z myšlenky, že dva vzájemně propojené děje – klimatická změna a pokrok v oblasti UI – nastolují problém politického, konkrétně problém politického tak, jak ho formuluje moderní západní filosofická tradice: jako problém svobody a s ním souvisejícího napětí mezi svobodou jednotlivce a blahem kolektivu. Známe ho již odedávna, nyní se však vynořuje v novém kontextu: tato kniha se jím zabývá ve světle potenciálního využití UI a možných řešení klimatické krize, a činí tak v naději, že taková diskuse může být následně využita k vytváření a kritickému vyhodnocování různých scénářů a vizí naší globální budoucnosti.

Začněme tedy: V čem přesně spočívá problém týkající se svobody? Nejprve se podíváme na několik formulací tohoto problému a jim odpovídajících řešení, jež nacházíme v dějinách politické filosofie. Začnu od myšlenky, která také vznikla v době krize, konkrétně za Anglické občanské války: od Leviathana. Potom představím (mnohem pozdější) pojem „tragédie občiny“ (Tragedy of the Commons) a následně položím další otázky, které problém svobody spojují s otázkami týkajícími se vědění, etiky a demokracie. Tím vznikne první a stručný pokus (esej) prozkoumat, na jaké hranice svoboda naráží a jaké výzvy stojí z hlediska umělé inteligence a klimatické změny před liberálním myšlením – což dále rozvinu v následujících kapitolách.

Většina obyvatel Evropy by dnes uvedla, že v otázce přístupu k novým technologiím dává přednost liberálně-demokratické cestě, což znamená, že rozvoj těchto technologií by neměl ohrožovat svobodu a demokracii. A přestože mnohé sci-fi filmy naznačují opak, i mezi lidmi zabývajícími se budoucností technologií se najdou tací, kteří jsou si jisti, že toho lze dosáhnout. Například James Hughes hájí v knize Citizen Cyborg¹ existenci technologií schopných vylepšovat lidské bytosti, ale způsobem, který zachovává svobodu a demokracii. Hughes vychází z osvícenských ideálů svobody, rovnosti a solidarity a domnívá se, že by se tyto ideály mohly stát hnací silou transhumanismu (projektu s cílem pře-tvořit člověka). Takový postoj naznačuje, že technologie, jako je UI, lze úspěšně včlenit do liberálně-demokratického institucionálního rámce, tedy přinejmenším tehdy, pokud usilujeme nejen o svobodu, ale i o rovnost a solidaritu (k tomuto bodu se později ještě vrátím).

Jiní autoři jsou méně optimističtí. Například Paul Nemitz se obává, že UI představuje pro budoucnost demokracie hrozbu z důvodu akumulace digitální moci, kdežto Harari se domnívá, že demokracie nemá dost sil, aby mohla zvládnout nástup UI a biotechnologií, které „možná už brzy promění společnost a ekonomiku“.⁴ Podle Harariho je „liberální příběh […] nedostatečný […] a chceme-li ve 21. století přežít a vzkvétat, budeme ho muset překonat“. Nejsme svobodní jedinci, ale „hackovatelní živočichové“.⁵ Stačí se podívat na současnou situaci a bude zřejmé, že poměrně nové technologie, jako je internet a UI, nemusí nutně vést k rozvoji svobody a demokracie; mohou se z nich stejně tak stát ideální nástroje pro autoritativní režimy či pro vládce v „demokraciích“ s autoritativní tendencí.

Jakou ale máme alternativu? Je snad absolutní svoboda ve vztahu k těmto technologiím lepším řešením? Je lepší nepodřizovat UI ani vyspělé technologie vůbec žádné kontrole? Ve vztahu k technologiím jsme dnes, zejména na globální úrovni, svědky velice slabého řízení a slabé spolupráce, o nějaké silné globální vládě ani nelze mluvit. Proto se zdá, že stojíme před volbou (dilematem) mezi dvěma zly: mezi autoritářstvím a radikálním libertarianismem.

...................

překlad Pavel Černovský

Mark Coeckelbergh (1975) je belgický filozof technologie. Je profesorem filozofie médií a technologie na katedře filozofie Vídeňské univerzity a bývalým prezidentem Společnosti pro filozofii a technologii.