Co se ve vašem životě změnilo díky úspěchu Straky v říši entropie a získání Magnesie Litery?

Byla to radost. Ale i závazek. Další knihu jsem neplánovala, ale tohle jsem brala jako výzvu: zkus to ještě jednou. Tak dobře. Každý se snažíme dělat něco užitečného.

Proč čtenáři čekali tak dlouho na vaši novou knihu a jak vás napadl právě tento námět?

Myslíte, že je pět let dlouho? Neřekla bych, když je třeba knihu doladit do detailů. Já ji ani celou dobu nepsala, nejdřív jsem se snažila o biologii co nejvíc naučit. Vždycky mě zajímala. Chodila jsem na přednášky na pražskou přírodovědeckou fakultu, absolvovala jsem online kurz Úvod do biologie univerzity MIT. Online kursy jsou ve vzdělání hudba budoucnosti, mimochodem. Text vznikal tak akorát dlouho. A k tomu výtvarná část, v knize jsou mé ilustrace. Zase jsem se díky nim oklikou vrátila k tomu, co jsem studovala na Akademii výtvarných umění, ke kresbě založené na realismu. Oba náměty – vědecké prostředí i to umělecké – se v knize propojují.

V čem se liší Maličkost od vaší předchozí knihy?

Je to víc beletrie. Věkem pro teenagery a dospělé. Novela o studentovi přírodovědecké fakulty, ale objeví se tam anatomický ústav, lékaři, galerie, modelky, hypnóza, zloději… Nostalgická groteska o příbuzenských vztazích, lásce, smrti, o pravěkých motivech našeho jednání, která nám samotným zůstávají skryty. Myslím, že o tomhle se dá odlehčenou formou bavit lépe.

Vydávat podobný typ knih vyžaduje jistou fascinaci tématem. Píšete tedy knihy hlavně pro sebe, nebo chcete zájmem „nakazit“ i svoje čtenáře?

Píšu o tom, co mně samotnou nejvíc zajímá a tak, jak mi to připadá nejlepší. Zda to čtenáře chytne nebo ne, zda se knížka povede nebo ne, už je ve hvězdách, ale myslím, že samo zaujetí tématem je základní nezbytná dispozice. Ovšem, moc si přeji, aby má Maličkost čtenáře “nakazila”. Připravila jsem ji poctivě, až hnidopišsky, jak mi bylo občas v žertu vytýkáno. Ale věci se mají dělat pořádně, a nejen co se týká knih.