Zatímco první díl knihy České země za prvních Přemyslovců v 10.–12. století se věnoval spíše politickým dějinám, bude druhý díl věnován praktičtějším problémům.
Kniha zachycuje osudy českých Němců, kteří svůj život v kritických chvílích spojili s osudem Československa. Někteří zůstali, někteří odešli. Svému přesvědčení a „své republice“ však věrni zůstali.
Ve světle dějinných událostí roku 1941 uspořádal Ústav pro studium totalitních režimů mezinárodní vědecké sympozium, na kterém vystoupili odborníci s tematickými příspěvky, jež tvoří obsah tohoto sborníku.
Autor si vedle politiky, válek a hospodářství všímá i kultury a umění baroka, rokoka a klasicismu, rozvoje vědy a techniky i nastupující industrializace a počátků národního obrození, módy a životního stylu.
Kniha pojednává o období závěru 18. a 1. poloviny 19. století, kdy české země prošly nejprve složitou érou revolučních a napoleonských válek, aby v období po vídeňském kongresu zažily sice mírové období.
Publikace vyvrací řadu mýtů vážících se k různým aspektům poválečného vývoje v Československu, především pak ten, že vyhnání německé menšiny bylo důsledkem rozhodnutí velmocí, kterému se naše vláda jen "podřídila".
