Abaddón zhoubce je "románem" bez pevné a srozumitelné struktury. Jde spíše o svazek nesourodých fragmentů rozličného druhu: autobiografické epizody, pasáže z autorových esejů, úryvky z bulvárních časopisů, akademické debaty, popis spiritistických seancí atd., mezi nimiž útržkovitě probleskuje několik zdánlivě na sobě nezávislých příběhů.

(...) Je pozoruhodné, do jaké míry je toto Sabatovo dílo téměř po třiceti letech stále aktuální. Kniha často paroduje život konzumní společnosti, pro niž je typická krutost, lhostejnost, nabubřelost a banalita zároveň. Věnuje se zejména její úspěšnější části, kterou charakterizuje hédonismus spojený s cynismem a také naprosté nepochopení toho, co je v životě člověka důležité, a tudíž podstatné a nenahraditelné.