(...) Vzpomínky Antonína J. Liehma mají spíš polemický ráz, jako by autor cítil potřebu vložit celý svůj osud na váhu ve velkém sporu, který vede s českým polistopadovým vývojem. (...) Heroický tón gaminského rebela, k němuž se od zahořklých glos vrací, sluší knize víc. Liehm má rozhodně o čem vyprávět, je duchaplný, břitký, dobře informovaný a zažil toho spoustu. Kdyby o své uznání méně bojoval, nalezl by možná lidštější měřítko pro svůj nesporně významný osud.

(...) Zatímco první polovina 50. let je v pamětech odbyta několika větami, o následujícím období, které autor nazývá "dlouhým pochodem k Československému jaru", se dozvíme mnohé zajímavé detaily. Cenné jsou také postřehy z autorova pobytu v zahraničí, ať již se týkají amerického univerzitního života, evropského kulturního provozu, či exilových aktivistů (např. portrét Jiřího Pelikána). Antonín Jaroslav Liehm patří mezi nemnoho českých intelektuálů evropského formátu. Pro českou kulturu vykonal mnoho záslužné práce, která - v tom mu můžeme dát za pravdu - nebyla dosud náležitě oceněna. Už z těchto důvodů stojí jeho paměti za pozornost, přestože se soudy, které vznáší nad naší současností, bude souhlasit málokdo.