(...) Děvčátko, rozdělej ohníček připomíná baladu až olbrachtovskou: nedávno podobným vyprávěcím stylem zazářila Květa Legátová. Tedy lapidární, naivní, vlastní krásou okouzlený jazyk plný slov jako bolavý, duše, černá kukadla, ale taky piča pojebaná a kurvy zlý: prostinké a dětinské se mísí s vulgaritami a romštinou. (...) Říká se, že jednu knihu dokáže napsat skoro každý: Šmaus tu svou nepochybně právě vydal, ovšem vcítění se do jiných postav a jiných příběhů je příslibem.

(...) Je zkrátka velmi příjemné, že při čtení příběhu se mimo jiné dostavuje pocit, že romskou mentalitu poznáváme, aniž by nám někdo nutil únavné černobílé vidění. Velmi mile překvapí rovněž Šmausův styl. Na debut, přestože poněkud opožděný, naprosto suverénní - i díky němu jsme ihned vtaženi vírem příběhu. (...) Šmausův román je výborný nejen způsobem podání, ale také tím, že přináší velmi bohatý příběh, který se - velmi přirozeně - rozprostírá po celé šíři bývalého Československa a jeho časové rozmezí sahá na jedné straně k letům druhé světové války, na straně druhé právě k rozdělení Československa.
HODNOCENÍ LN: * * * *

(...) Šmaus zasáhne opravdovostí a bezprostředností líčení romského života. Kniha je přesvědčivým vhledem do odlišné kultury a mentality bez snahy nějak ji hodnotit pomocí měřítek většinové společnosti. (...) Styl napodobuje jazyk lidových pohádek a naivní, popisné, nezatížené vidění světa natolik, až se zdá, že autor sám je Rom. (...) Letos se porotcům podařilo objevit skutečně unikátního tvůrce.