Prosím stručně

Poslední kniha Václava Havla rozhodně není jen monotónním souborem vzpomínek bývalého prezidenta. Je to naopak velmi svěží a čtivá koláž, která přechází mezi třemi rovinami textu, což knize dodává dynamičnost a určitý nadhled. Neboť kdyby šlo pouze o ony vzpomínky na Havlovo prezidentsví, byla by to sice jistě zajímavá kniha, informující o významných (dnes již vpravdě historických) událostech 90. let, avšak byla by to kniha postupně čím dál fádnější, kterou leckdo ani nedočte. Ale zaprvé díky krátkým Havlovým sebereflexím, které jsou spojené s popisem určitých rysů české a americké společnosti, a zadruhé díky jeho často vtipným instrukcím, které psal pro své hradní spolupracovníky, má kniha jistý náboj, a ten si udrží až do konce. Ba co víc, v určitém smyslu lze především v oněch instrukcích nalézt charakteristickou havlovskou spirálu absurdity, která po přečtení knihy nenechá člověka spočinout, nýbrž naopak v něm zanechává specifické duševní svrbění a neklid.