Návrat krále (ilustrované vydání): Pán Prstenů III.

Pompézní. Velkolepé. Podrobné. Rozvětvené. Přesně to jsem očekávala a to vše mi zakončení velkolepé fantasy ságy nabídlo. I když je nejhůř, může se všechno obrátit k dobrému. A to dobré má pak úplně jiné grády, když máš s postavama tak pevný vztah. Měla jsem strach, že mi některé odbočky srazí náboj zakončovacího dílu, ale nestalo se tak. Přiznávám, že jsem někdy byla zmatena, kde a s kým se někteří členů našeho Společenstva nachází, ale to je u mě běžný stav. Ani v nejdivočejších snech jsem nevěřila, ze si někoho z postav mužů zamilovat víc, ale je to tak. Gandalf se svými replikami a konáním je legenda. Aragorn mě vyvážeností skromnosti a autority dostával do kolen. Odvaha a věrnost u takového zdánlivě nevýrazného národa jako hobiti je překvapivá a zároveň tak krásně samozřejmá. A jak jim Aragorn a velitelé v závěru vzdávají holt nejde se ubránit dojetí, když na člověka plnou vahou dopadne jakou ušli cestu od prvního setkání. V těchto chvílích ti nějak dojde, že ta kniha nestojí na velkých bitvách a činech ale právě na tom přátelství a drtivosti případných ztrát. A z těch chvil a atmosféry zkrátka poznáš, že Tolkien zažil boj a válku, zažil ztrátu přátel a zná hodnotu života. Já jsem na sebe tak pyšná, že jsem se k té slavné sérii dokopala. Že jsem došla až k hoře osudu za doprovodu hlasu Aleše Procházky. Konečně můžu srovnávat předlohu a filmové zpracování Jacksona. Obojí je velkolepé a plným právem si zaslouží věrnou fanouškovskou základnu.