(...) Životopis Astrid Lindgrenové překypuje touhou podělit se o to malé i velké ze spisovatelčina života a jejích knih. Zároveň však jako by Strömstedtová v roli dobré přítelkyně místy taktně mlčela. (...) Životopis je roztříštěný v drobné různorodé úlomky a nedává racionální, nýbrž citový, místy zmatený celek. Pro čtenáře to však je jako dívat se do krasohledu. Mozaika dává o to zajímavější obraz výjimečného člověka. Obraz spisovatelky s velkým trucovitým přáním: „Já chci psát pro čtenáře, kteří umějí dělat zázraky.“