Děda

Děda

Krásná literatura > Próza > Česká a slovenská próza

Únor: Jan Novák
Ondřej Horák, LIDOVÉ NOVINY, 1.3.2007
(...) Ve vyprávění, jež je prosto jakýchkoliv experimentů, se mísí příběhy, které autor jako chlapec zažil či alespoň zřel, s těmi, které se v rodině tradovaly. Tím, co dělá příběhy vypravěčových předků zajímavé, jsou - zvrácený to paradox - zásahy do jejich poklidných životů zvenčí. (...) Prozaik v krátkých kapitolách Dědy sepsal historii svého rodu. Autorova pokora a prostota příběhu přinášejí silný zážitek. Jan Novák totiž mluví o tom, co je pro každého podstatné a neměnné - ať už chceme, nebo ne.
Kniha měsíce

Znáte tento titul? Potom neváhejte, napište vlastní komentář a podělte se s ostatními o svůj názor.

Celkem 1 recenze, průměr:  

velmi se mi líbilo Jakub, Praha, 04.03.2007 Četl jsem již i Novákovu předchozí knihu Zatím dobrý, a musím říci, že autor neslevil nic ze svého vypravěčského mistrovství. Novák nepředvádí žádnou slovní ekvilibristiku, nesnaží se čtenáře ubít efektními obraty a přirovnáními. Prostě vypráví, maluje obraz části svého dětství. A to tak, že se ani v jedné vteřině z času, který strávíte nad knihou, nemusíte stydět za laciné, tisíckrát použité obraty, všelijaká klišé a povinnou, kýčem prorostlou nostalgii. Upoutala mě hlavně pasáž o odvedení starého koně na městská jatka a vyprávění o strýci s jednou nohou, který byl poslán do koncentráku. Z mnoha vtipných či roztomilých minipříběhů (kapitoly jsou, jak už je u Nováka zvykem, extrémě krátké) vysvítá příběh kolektivizované vesnice v Polabí, ve které po únoru vládnou lidé s chabým morálním profilem, ti kteří by si v normální společnosti nezasloužili více než post čeledína. A najednou jsou to předsedové, místopředsedové, šašci na okresním výboru... V těchto pasážích se čtenář neubrání tichému naštvání... Povinná četba!!!