(...) Píše-li Martínek o plavbě a cestách, je za tím cítit osobní zkušenost. Co tu ale schází, je tajemství. Tajemství nečekaného záhybu lidské psýchy, jenž by mohl zůstat i nevysvětlen. Tajemství chvíle, situace, údělu, nenápadného detailu. Nic to však nemění na tom, že Martínek je autor originální, důkladný, poctivě přesvědčený o svých pravdách i nejistotách. Vybízí k polemice, ale hlavně k respektu a nakonec k sympatiím.

(...) Soubor Olej do ohně náleží ke čtivějším, v kontextu autorovy tvorby přímo čtivým titulům. (...) Co se výrazu týče, jsou povídky v Oleji do ohně naprosto "samostatné", jde o příběhy podané bezmála tradičně, přesněji řečeno v tradici moderního hutného introspektivního vyprávění. (...) . Za mimořádnou považuji úvodní povídku Nemilostný příběh, jednu z nejdrásavějších próz, jež v české literatuře za poslední roky vznikly.