Jaime Ramos, jedna z nejúspěšnějších postav současné portugalské detektivky, je jakýmsi alter egem básníka, novináře, romanopisce, neúnavného propagátora čtení a knih, gurmána a cestovatele Francisca Josého Viegase.

Tahle otázka by se mohla stát nosným tématem pro detektivní román, kdyby Kdyby Francisco José Vie gas, narozený 1962, nebyl Portugalec prosycený melancholií, steskem a dálkami jako písně fado, a kdyby chtěl být detektivkářem. On je však daleko více básníkem, literárním žurnalistou a autorem cestopisných publikací. Stvořil sice komisaře Jaime Ramose, jemuž mrtví zabírali velkou část mozku, vět a denního programu, ale je to kriminalistateoretik. V celém čtyřsetstránkovém románu Muž bez minulosti (v edici Translantika vydal Garamond, přeložila Lada Weissová) jeho hrdina nikomu nedá pěstí, na nikoho nevystřelí a vlastně ani nikoho nepronásleduje. Ostatně ten román se v originále jmenuje Daleko od Manausu a autor hned zkraje varuje: Je známo, že detektivní romány se řídí určitými pravidly. Tento nikoli. Začíná však tradičně: mrtvolou.

Dějiny malého Portugalska přesahující dva oceány a tři kontinenty se vešly do čtivého a napínavého románu, který je trochu detektivkou a trochu filozofickou úvahou a portugalské opuštěnosti.

(...) Muž bez minulosti je detektivka, kterou je i pro svižný styl a zajímavé historické souvislosti zajímavé si přečíst. I když detektivkou tedy tak úplně není. Je však dobrou kratochvílí. Ale také ne jen kratochvílí... Třeba pasáž, kdy se mladý muž schovává před odvedením do Afriky řadu měsíců na půdě otcova domu a odtud vidí, jak se jeho bývalá milá vdává, patří k obrazům, které v člověku během čtení Muže bez minulosti rozhodně uvíznou.