(...) Vybavuji si Tomšíčkovo krédo: Peněz moc nemám, bohatství mám v hlavě, třeba z toho jednou něco bude. Když ne, tak mi to zase tak vadit nebude. Už svojí pátou knihou dokázal opak. Lépe tu svoji úžasnou cestu snad ani popsat nemohl. Na závěr zbývá dodat: smekám pomyslný klobouk a hluboce se skláním nad silou vůle, se kterou se do uskutečnění svého úmyslu pustil, před nevšední odvahou a vytrvalostí, které byl schopen, i nad tím, jak poctivě knihu napsal, a potvrzuji Tomšíčkovu větu - KRÁSNÉ VZPOMÍNKY, TO JE BÁJEČNÁ VĚC!