(...) Jde o poezii drobných, ale pronikavých postřehů, v níž lapidární popisy různých objektů, nálezů, gest či nálad přesně evokují jejich konkrétní skutečnost, ale zároveň se stávají neobyčejně výmluvnými básnickými obrazy. Stále svěží, ale zároveň už plně vyzrálý výraz pozdních textů kdysi nejmladší české básnířky nehýří nápadnými efekty, jeho citová intenzita je však vysoce efektivní.

Proměna, s níž se setkáváme v loni vydaném Zimním derviši, je překvapivým způsobem radikální. Stručnost zůstává, avšak namísto obraznosti hraje nyní dominantní roli zaříkávání.