Okamžik. Dvojtečka. Tady

Na poezii Wisławy Szymborské (nar. 1923) okamžitě zaujme elegance výrazu - většina básní má plynulé tempo, až se nám může zdát, že nasloucháme nějakému klidnému a výsostně kultivovanému vyprávění, v němž zazní vše, co má být řečeno, a ani o písmenko navíc nebo méně. Jako kdyby pro Szymborskou nebylo nic jednoduššího, nic samozřejmějšího než psát básně. Ale jaké básně! Verše neomračují nápadnými metaforami, které by si ukradly čtenářovu pozornost jen pro sebe na úkor zbytku básně. Typickou polohou Szymborské je naopak pozorování, v němž lyrický subjekt zůstává ve zvědavém, zároveň však pokorném odstupu, fascinován a zároveň udiven tím, jak jsou všednodennost a zdánlivě banální okamžik či detail vždy znovu něčím neopakovatelně jedinečným a fascinujícím, nikdy však ne definitivně uchopitelným.

(...) Poezie nobelovské laureátky je navíc konkrétní, ale přitom nabízí obecnou platnost, a také osobní, ovšem nikoliv zas sebestředná. Zkrátka, tyto básně si umí u čtenáře zjednat respekt. Chvílemi si v jejich společnosti připadá jako malý kluk, chvílemi potom možná i jako blahosklonný švihák na procházce s brebentící stařenkou, nakonec je ale uzavřeno hluboké přátelství. Je příjemné zjistit, že Nobelovu cenu přece jen ještě získávají pozoruhodní autoři a že jejich dílo zde může klidně vyjít i v dnešním rychlém světě ještě dlouhých třináct let po ocenění. A pokud se pořád mluví o tom, co všechno nám ohledně kultury Poláci "závidí", my jim to můžeme - jak potvrzuje nová kniha - v případě Wislawy Szymborské s klidem oplatit.

(...) Je to přehled její tvorby poté, co se roku 1996 stala držitelkou Nobelovy ceny za literaturu. Ale zároveň je to komplet, těch devětapadesát básní svazku představuje úplný obsah tří sbírek - Okamžik, Dvojtečka, Tady. Rozsah je tedy signálem, že Szymborská píše málo, či možná málo publikuje. Pouští z ruky jen verše, které aspirují na arcidíla. Jeden z polských recenzentů ji srovnal s Vermeerem, který za celý život namaloval jen na čtyři desítky obrazů - "ale jakých!" Básně Wisławy Szymborské jsou často malými filozofickými traktáty, úvahami, psanými ovšem každému srozumitelným jazykem.