Obraz doby

Chceme-li pochopit nějakou dobu, nestačí znát jen oficiální historii: základní a důležitá fakta. Je třeba znát i malou historii: historky. Konkrétní příběhy, které danou dobu vystihují, charakterizují. Kniha Josefa Rösslera nám přesně tímto návodným způsobem otevírá příběh českého undergroundu. Kdyby tyto vzpomínky nebyly sepsány a v knize nevyšly, mnohé příběhy by již brzy nenávratně zmizely – a spolu s nimi i možnost jemnějšího porozumění historii této pozoruhodné kulturní entity: Českého undergroundu 70-80 let. A proto je tato kniha cenná. Dovolím si sepsat několik myšlenek, které jsem si uvědomil na základě četby knihy Josefa Rösslera: Underground nebyl homogenní hnutí. Byl produktem komunit, které se vytvářely pod tlakem normalizační moci. Underground neměl jednotný program; jednotlivé představitele spojovala mnohdy jen touha po svobodě, životní a umělecké autonomii. Spojovala je touha po možnosti realizovat samostatně a autenticky svůj život a svou tvorbu. Proč je třeba se undergroundem systematicky zabývat? Ještě dnes, tady a teď? Protože byl nikou autentické a živé kultury. Byl oázou, v níž svobodná kultura přežila a zachovala si svou tradici. Underground byl nonkonformní hnutí, za příslušnost k undergroundu se platilo. Mnohdy i tvrdým kriminálem. Tento fakt zpravidla dodával undergroundové tvorbě punc atestu zkoušky „božím soudem“. To, co prošlo božím soudem, co vytrvalo i pod tlakem, bylo už „něco“: mělo to jistě již samo o sobě dost silnou kvalitu… Certified. Z této doby pochází anekdota: „Přečtu si Shakespeara, až vyjde v samizdatu.“ Dobový vtip odráží fakt, že komunistům se podařilo utáhnout kulturu tak pevně, že jinou než samizdatovou kulturu fakticky nemělo smysl sledovat…Kniha Josefa Rösslera Obraz doby se velmi povedla.. Sympatické je, že Josef Rössler dobu ani její protagonisty nevylepšuje, stinné stránky neretušuje. Co mne také ještě zaujalo: Při četbě knihy (mimochodem mimořádně čtivé) Josefa Rösslera jsem na mnoha pasážích zakoušel silný a autentický pocit svobody, z řádků textu doslova sálající. Byť, jak psáno výše, se jednalo o historky z totalitního Československa… Není to paradox? Kniha Josefa Rösslera tak z mého pohledu dokumentuje, že underground uspěl nejen jako kulturní hnutí, ale uspěl také i na osobní úrovni, jako nástroj osvobození pro naprosto konkrétní lidi.