HHhH

Nakladatel:  Argo 2010
Ihned
199 Kč
vybrat
Skladem
267 Kč
398 Kč
vybrat

Anotace

Je květen 1942 a výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš se připravují na cíl operace Antropoid: zabít Reinharda Heydricha, zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava, "pražského kata" a "blonďatou bestii". Druhého nejvyššího muže v...
Zobrazit celý text

Čtenářské recenze

Celkové hodnocení
(13x)

Záblesky momentů největšího odbojového činu v historii našeho státu na nás útočí poslední týdny ze všech stran. Chystá se premiéra filmu Sean Ellise Anthropoid, a znovu se tak o atentátu píše v novinách, časopisech, každý se chce přihřát na slávě hollywoodského filmu, vyšel zdařilý Průvodce operací Anthropoid. Ovšem kromě filmu Anthropoid vzniká i film HHhH právě podle románu Laurenta Bineta. A právě tahle informace mě přivedla ke knize.
Laurent Binet kousek po kousku skládá mozaiku příběhu, na jehož konci je atentát na možná nejmocnějšího muže říše. Samotný čin českých parašutistů je tady jen malá část příběhu, větší prostor tady má samotný Heydrich. Čtenář Šulcova románu Dva proti říši to jistě ocení, protože má možnost sledovat, jak bývalý mariňák Heydrich chytne do rukou příležitost pomoci straně a postupnými kroky dostává do rukou všechny trumfy nutné k tomu, aby jednou vystoupal na nejvyšší post. Nabízí portrét psychopata, který se nezastaví před ničím, pro kterého je lidský život jen položka v dokumentech pečlivě srovnaného šanonu. A který si je jistý svou velikostí tak, že do práce jezdí jen s řidičem bez stráže. Žádný strom neroste do nebe…
Ale možná ještě důležitější postavou knihy je sám autor. Vysvětluje proč právě Anthropoid, jak hledal ony střípky informací, které sestavily jeho knihu, jak odmítl zaplatit za životopis Heydricha, aby si ho nakonec nechal poslat a přeložit od studentky. Jak by řekli v Brně – na prvotinu dobrý!

Tahle kniha mi byla doporučena s tím, že je to knížka o atentátu na Heydricha. A ano, je i o atentátu. Připadá mi ale, že zdaleka není jen o něm: je o tvůrčím procesu člověka, který je z neznámých důvodů uchvácen Prahou, ačkoli je Francouz, má rád historii a zřejmě mu připadá, že toho o atentátu nebylo napsáno dost. Kniha ale navíc popisuje vlastně mozaiku Heydrichova života, což bylo pro mě osobně velice přínosné, a upozorňuje na důležité věci, které možná i Čechům trochu unikají - například to, že Heydrich nebyl jen protektorem, ale například také strůjcem konečného řešení atd. Podle mě je potřeba si tohle připomínat a jsem rád, že to někdo udělal i dneska, a jsem taky rád, že to napsal Francouz. Koneckonců, ta kniha se nejmenuje "Atentát" nebo tak nějak, ale "Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich" - a ten název podle mě knihu plně vystihuje. Samozřejmě, autor se někdy neubrání jisté dávky patosu, ačkoli se tomu úporně brání. To ale nic nemění na tom, že je to strhující kniha a jsem za ní rád.

Nejsem žádný mílovník historie a té "čerstvé"už vůbec. Veškeré knihy o druhé světové mě víceméně minuly. Ovšem s přibývajícími lety přeci jenom člověk chce znát jisté kontexty takže došlo i na ně. Letos se mi dostali do rukou dvě knihy s touto tématikou, shodou okolností obě od francouzských autorů - Jonathan Littell: Laskavé bohyně a právě HhHH. Zatímco Laskavá bohyně mě zadupala do země, kniha L. Bineta mě bavila a s chutí jsem si ji přečetl. Žádné mentorování, žádné řazení nudných faktů, žádná nuda. Jsem rád, že mi právě tento úsek našich dějin převyprávěl tento autor - psáno lehkým, skoro až humorným stylem, čtivě a přitom se celou knihou prolíná obdiv a úcta k hlavním hrdinům. Vřele doporučuji...

Na úvod je dobré od této knihy nečekat hluboký vhled do problematiky a než se autor (a vypravěč v jedné osobě) ponoří do problematiky, musí vám vydržet nadšení z toho, že se nějaký Vám neznámý Francouz z ničeho nic, jen tak pro svou osobní radost, věnuje naší zemi, kterou obdivuje a má ji rád. Skvělá kniha a druhá polovina je lepší než první.

Nejsem literární kritik, ale literatuře snad trochu rozumím. Právě tím, jak je tahle kniha vystavěna, jak nahlížíme do autorovy „kuchyně“, jak do knihy promítá i vlastní osudy, zaujetí tématem, svoje životní peripetie, když zhodnotím to, že je to cizinec - Francouz - a dějiny protektorátu by mu mohly být „ukradené“, neboť Francie má svá ožehavá dějinná témata, je tahle kniha jedinečná. Je napínavá, čte se jedním dechem. A když musíte čtení přerušit, těšíte se, kdy zase vyšetříte kousíček času a budete se moct posadit do pohodlného křesílka, uvařit si kávičku nebo nalít něco ostřejšího a znovu se začíst se do osudů naší téměř nedávné minulosti, kdy se tříbily charaktery. Objevili jste nějakou faktografickou chybu? Ale to je běžné, dějiny přeci nejsou uzavřenou záležitostí, pořád se objevují nové artefakty a poznání se mění. Tedy jednoduše, protože nejsem tím literárním kritikem - mně se kniha líbila. Jen víc takových. :-)

Pokud máte zájem přečíst si úvahy autora o vlastním díle a touhu s ním uvažovat o samotném textu potenciální knihy zvolte tuto knihu. Bohužel je nutno říci, že by jistě šlo o knihu velmi dobrou, pokud by z knihy vynechal 60% svých úvah o tom jak co napsat a raději napsal skutečnou knihu HHhH. Měla by totiž spád a čtenáře by vtáhla do děje. Nestala by se pro něj nudnou a nemusel by se dovídat nesmysly jako že hokejista Dominik Hašek je Čech, když kniha je o něčem úplně jiném.

To mi bylo asi deset let/jsem ročník 1959/a pak už mne a mého staršího bratra provázela heydrichiáda celým mým životem...Miroslav Ivanov,Jaroslav Andrejs,Jaroslav Čvančara,Jiří Šulc. I film Atentát.Laurent Binet mne překvapil,příjemně překvapil.Pěkně ten mladý Francouz popsal naše i německé vztahy v dějinách,poučení pro nás,co jsme dávno chodili na hodiny dějepisu...nu,pane Binete,i ten pravý mercedes se již našel! Bravo,pište,pište,pište.

Souhlasím s předchozím názorem. Kdo od knihy očekává nějaké převratné a nové informace o atentátu, Heydrichovi nebo parašutistech, tak to číst nemusí. Kdo však chce přečíst experimentální román a účastnit se společně s autorem na odkrývání a procesu tvoření příběhu, tak ten ať neváhá.

Hhhh je kniha, která si bezpochyby Goncourtovu cenu pro literární prvotinu zaslouží. Je to také jedna z mála knih, která mě v posledních letech oslovila. Mimojiné proto, že za 8 let, co ve Francii žiji, jsem poznala jen velice málo Francouzů, kteří by byli tak fascinováni Čechy a Slovenskem jako Laurent Binet. A právě tato fascinace, tento pohled zvenčí na jeden ze zásadních momentů české historie je pro román velkým přínosem, a měl by zasáhnout právě českého čtenáře. Při čtení nesmíme zapomenout, že kniha Hhhh je románem, a ač autor během více než 10 let psaní provedl rozsáhlé rešerše o atentátu a o válečné době, výsledek se nemůže měřit s odbornou literaturou na toto téma. A není to ani cílem. Přínos knihy je v něčem úplně jiném, a sice v experimentaci s žánrem románu, který autor považuje za sterilní a který jeho zásluhou zažívá nemalé oživení. Pasáže, které prokládají popis klasického děje a které nám odhalují autorovy myšlenky z doby psaní románu nejenže nejsou otravnými úvahami, ale právě stěžejním bodem románu. V osobě autora a vypravěče se prolíná minulost s přítomností, neboť minulost je vždy jen otázkou úhlu pohledu a interpretací, kterou jí dává přítomnost. Úvahou nad literárním žánrem a historií kniha dostává nové, osobní obrysy, a není pouze dalším historickým románem na pultech knihkupectví. Knihu vřele doporučuji, nicméně po přečtení ostatních příspěvků přidávám malou poznámku: vyhněte se jí, pokud čekáte a) odbornou literaturu nebo b) klasický román, kde autor vystupuje jako pouhý vypravěč odsunutý do pozadí svého příběhu.

Poměrně dlouho jsem čekala, kdy se kniha rozjede, nakonec jsem pochopila, že se tak nestane. Úvahy autora mě otravovaly a kniha mi více přišla o něm, co všechno zjistil (nic nového),více o Heydrichovi než o událostech a lidech, kterým chtěl vzdát poctu (nicméně je všechny nechtěl jmenovat).

Kniha pro cizince nebo neinformované čechy. Tím nechci tvrdit, že je to kniha špatná, ale pokud je čs. protektorátní odboj a atentát na RH vaším zájmem a přečetli jste u nás dostupnou literaturu na toto téma, budete možná trochu zklamáni, protože faktograficky nebo fabulačně nepřináší tato kniha nic nového. Autor, který je fascinován příběhem atentátu a jeho protagonistů, se snaží poctivě dostat k podstatě, příčinám a důsledkům této akce. Výsledkem je popis události, který ale nějak zvlᚍ negraduje. Prostě takhle nějak to bylo... Ačkoliv je kniha míněna jako pocta těm, kteří tento čin vykonali, celou dobu z díla hlava RH vykukuje nějak víc. Kladem je naopak snaha autora obsáhnout osobu RH ve všech souvislostech přesahujících rámec protektorátu, slabinou potom diskutabilní a schematická charakteristika některých osob českého odboje, protektorátní nebo exilové vlády.

Zobrazit další (8)

Funkce je dostupná pouze pro přihlášené

Omlouváme se, ale hodnotit a komentovat knihy můžete pouze jako registrovaný uživatel po přihlášení.
Přihlašte se, nebo se zaregistrujte, pokud nemáte účet.

Podělte se o vlastní zkušenost s knihou. Pomůžete tisícům nerozhodných čtenářů.

Recenze z medií

Kde je sakra svědectví toho hasiče?

(...) Osmatřicetiletý Binet má jako někdejší učitel francouzštiny na Slovensku k našim krajům blízko: však taky HHhH nepojímá jako běžný historický román, ale rámuje ho právě osobním příběhem a pátráním po detailech: což je zřejmě na celé knize nejzajímavější. Líčí nám svůj osobní vztah k Československu, zážitky včetně těch milostných, jež u nás prožil, a především nám odkrývá vyprávění o Heydrichovi a posléze Gabčíkovi s Kubišem jako osobní pátrací akci. S řadou odboček k Benešovi, Háchovi, Moravcovi, ale i Himmlerovi a Hitlerovi jako by sám právě celou síť příběhů objevoval, neskrývaje zaujetí či přímo nadšení. Nikoli tedy z pozice karatelského učitele nebo moudrého znalce dějin, ale jako fascinovaný objevitel, jenž pátrá a je každou stránkou příběhu sám více stržen. A nutno říct, že díky tomu více a více strhává i čtenáře – osobní zaujetí je nakažlivé.

Zabil jsem Heydricha, pánové

(...) Jako Čech, příslušník etnika nikterak mocného, natož mentálně rozpínavého, je člověk potěšen, věnuje-li jeho národu pozornost někdo pocházející z národa naopak vlivného a se sebou tradičně spokojeného. Třeba právě Francouz. To je na knize Laurenta Bineta HHhH - což je šifra "Himmlers Hirn heisst Heydrich" (Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich) - nutné ocenit hned na začátku. Knize, jejíž obal zdobí přelepka, že získala francouzskou Goncourtovu cenu za nejlepší románový debut, se dostalo u nás zatím velmi vlídného přijetí. Předpokládám, že zatímco ve Francii musela být oceněna nezvyklost látky, o níž, domnívám se, mají Francouzi bohužel jen malé ponětí, u nás jí sympatie recenzentů vydobyla skutečnost, že se autor nijak netají svými sympatiemi k nám.

Binet, Laurent: HHhH (2)

Román Laurenta Bineta se pravděpodobně stane jedním z mála českých bestsellerů francouzské provenience. Týden po uvedení českého překladu na trh v žebříčku nejprodávanějších knih Kosmasu vede.

Kniha o Heydrichovi, která vzbudila rozruch

(...) Nesnaží se zakamuflovat, že je mladý, nezkušený, že dobu neprožil, nestylizuje se do vševědoucího vypravěče. Právě naopak: hlavně zpočátku působí až jako jeliman, který za každou cenu chce napsat něco o Heydrichovi a ze svého pátrání po základních informacích dělá detektivku. Moc toho neví a ještě si stěžuje, že se paměti Heydrichovy manželky na internetu prodávají za 350 eur, což on tedy rozhodně nemíní investovat. Jenže o pár stránek dál je jasné, že přece jen investoval a že tak ztracený zase není. (...) Je to postmoderní hra se čtenářem a žánrem, z které vzniká cosi jako "román o hranicích historického románu". Nebo jinými slovy polemika s historickým románem, úvaha nad literární interpretací dějin, souboj o pravdu, vždycky jenom přibližnou. (...) Kniha HHhH získala prestižní Goncourtovu cenu pro nejlepší románovou prvotinu a zdá se, že po zásluze. Navzdory nijak skromnému rozsahu (350 stran) čtení nenudí...

Kategorie a témata

Bibliografické údaje

Název:
HHhH
Autor:
Binet, Laurent
Nakladatel:
Argo
EAN:
9788025703540
ISBN:
978-80-257-0354-0
Originál:
HHhH
Překlad:
Marková, Michala
Popis:
1× kniha, vázaná, 351 stran, česky
Rozměry:
15,2 × 21,1 cm
Rok vydání:
2010 (1. vydání)
}