(...) Vnější tma je McCarthyho dílem zásadním. Marcel Arbeit ve vynikajícím doslovu ukazuje, že zde najdeme motivy a témata, jež později autor rozpracoval v románu Krvavý poledník, mnohými považovaném za vrchol McCarthyho tvorby. (...) Vnější tma není čtenářsky snadný román. Je to kniha otevřená řadě často protichůdných interpretací. Na jednom se však asi shodnout lze: Vnější tma představuje Cormaca McCarthyho v kostce. Je proto vlastně dobře, že román vychází v překladu teprve nyní. Čeští obdivovatelé klasika moderní americké literatury mají možnost knihu číst na pozadí McCarthyho pozdějších děl a o to více ocenit její hutnost a zároveň otevřenost.

(...) Tohle není příjemné ani jednoduché čtení. Odehrává se v době a ve světě, kdy ještě lidé byli spíš primitivními zvířecími dravci toužícími po teple, plném žaludku a ukojení démonů, kdy nebyl prostor pro altruismus a vlídnost, protože síla vynaložená pro bližního nutně znamenala vlastní oslabení. Až příliš šlo o přežití, než aby se člověk zabýval životy jiných. Takový už je Cormac McCarthy, vždycky syrový, na hranici únosnosti. A takový vždycky byl – dokládá to právě přeložená kniha nazvaná Vnější tma, kterou napsal v roce 1968 jako svůj druhý román.
Mezi tradičně neznačenou přímou řečí a fičením větru v hlubokých lesích se vine opotřebovaný provaz spletený z osudu dívky Rinthy, jejího novorozeněte a bratra Holmea, dráteníka, kočovných obchodníků i vyděděných utečenců.