Ústřední scénu novely Vánice – putování na saních zimní krajinou za stále tíživějších okolností – převzal Sorokin z klasické ruské literatury, zároveň ale částečně reprodukuje a napodobuje scenérie a principy, které vytvořil Franz Kafka.

Zasněžená nedozírná planina je pro ruskou literaturu symbolem vesmírné prázdnoty, jíž musí čelit ruská duše. Vladimir Sorokin na tuto planinu a do sněhové vánice poslal lékaře Garina s úkolem očkovat obyvatele vzdálené vesnice proti epidemii. Cesta je strastiplná a Garin do cíle nedorazí. Knihu, jejíž název Vánice odkazuje na stejnojmenné povídky ruských velikánů Puškina, Tolstého a Bulgakova, lze číst jako literární kratochvíli, v níž čtenář podle míry svého vzdělání odhaluje ukryté aluze buď na Sorokinovy předchůdce, nebo na Sorokina samotného. Může ji však také číst jako svižně napsaný příběh, v němž se mu postupně odhaluje podivně fantaskní obraz Ruska, kde žijí v jakési symbióze lidé a zvířata různých velikostí, od trpasličích koní velikých jako křepelky, kteří v počtu padesáti (koňských sil) šlapou na pásu a pohánějí samohyb, až po lidské obry vysoké šest metrů, kteří nahradili bagry a lesní stroje.

Strhující příběh lékaře Garina, který se s nasazením života vydá na nebezpečnou cestu sněhovou bouří a snaží se dopravit do odlehlé ruské vesnice zasažené epidemií spásnou vakcínu, je mistrovskou variací na ruskou literární klasiku okořeněnou špetkou sci-fi a laskavé erotiky. Zároveň je metaforou strastiplného údělu ruské inteligence. (...) Kromě strhujícího dobrodružného vyprávění je ovšem text – a jinak tomu u Sorokina asi ani být nemůže – jakousi metaforou metafor, křišťálovou koulí, jejíž broušené hrany nastavují zrcadlo reálnému světu, odrážejí záblesky minulosti a dávají nahlédnout do budoucnosti, která v tomto případě není ničím jiným než návratem hluboko zpátky do minulosti. Čtenář má po prvním vtažení do děje pocit, že je na staré Rusi kdesi v 19. století, ale postupně překvapeně zjišťuje, že se místo toho ocitl v jakési daleké postapokalyptické budoucnosti, která se – až na pár výdobytků ultramoderní civilizace – zaostalé carské Rusi podobá.