Romantismus je v knize představen jako navýsost ambivalentní jev, který je „náchylný ke kýči, ale ve svých vrcholných podobách není na kýč redukovatelný“, jako něco, co dokáže „vyzdvihnout lidskou existenci do nových výšin představivosti”, ale zároveň měl sklon pojímat lidskou přirozenost optimističtěji, než bylo tradiční křesťanské pojetí, což znamenalo „pozměnění, odsunutí či naprosté popření myšlenky dědičného hříchu“.