Povídky čínské autorky Eileen Chang čtenáře zaujmou atmosférou čínských velkoměst v první polovině 20. století, svou vizualitou a takřka filmovým spádem děje. Povídky ukazují obraz rozporuplné „mladé Číny“, vyjádřený prostřednictvím konkrétních, zpravidla tragických osudů ženských hrdinek.

(...) Striktní tradicionalismus a starosvětská pravidla rodinného soužití v textech volně koexistují s moderním a uvolněným společenským životem. A tak můžeme na jedné stránce sledovat osud právě ovdovělé ženy, která u vyšívání odevzdaně poslouchá, co s ní mužova rodina zamýšlí, a její emoce odečítáme pouze ze zaváhání jehly, kdy se steh zadrhne v půli, a o několik odstavců níž tatáž žena sofistikovaně flirtuje s londýnským Číňanem pod křišťálovými lustry luxusní restaurace, kam auta svážejí ženy s výstřihy do pasu. (...) dějinné souvislosti slouží v příbězích Eileen Chang jen jako kulisy pro osobní příběhy postav. Válka v různé míře vytváří či dokresluje atmosféru příběhů, ale nikdy není jejich tématem, těžiště jednoznačně spočívá v prokreslení psychologie postav, jejich vztahů a motivů jednání, ne ve vnějších událostech. Právě v tom je Chang mezi čínskými autory dost výjimečná, zůstává striktně apolitická, v jejím díle nenajdeme aktivismus ani komentáře k dění v zemi. Paradoxní, nikoli překvapivé, pak je, že si kvůli nedostatečnému poválečnému entuziasmu a jedné vztahové epizodě stejně vysloužila nálepku protikomunistické autorky.