Jestliže text pojednává o krizi jazykového vyjadřování, alespoň pro ten typ čtenářů, jako jsem já, se i sám autor místy dostává na hranici srozumitelnosti, případně čtenáři hrozí nebezpečí, že se v „excesivním bujení ornamentu“ ztratí. Pokud ale úspěšně projde labyrintem Jirsových úvah, může si odnést zážitek z psaní o literatuře, které je u nás nevšední.