(...) V době, kdy většina českých autorů, až na drobné výjimky, zasazovala své komiksové příběhy do fikčních světů, přišla Toy_Box s dílem, které v sobě odráží současnou naši společnost a zároveň nabízí osobitý příběh se zajímavým pohledem na jiný životní styl.

(...) Suverénně vyprávěný a fantasticky vyvedený smutný příběh ze života, který se vám svou atmosférou a až bolestivě uvěřitelnou autentičností zažere dost hluboko.

Nadějná česká komiksová výtvarnice vypráví smutný příběh své kamarádky ze squatu, jakési technařské madony. Velmi sugestivně a kresebně bravurně, jen by občas mohla zůstat střízlivější a neplýtvat tolik Poezií a Uměním.

(...) Ve svém knižním debutu čtenáře přivádí mezi squatery, kteří žijí své - pro leckoho až moc romantické - sny o ideálním světě. Kohoutek s teplou vodou je v něm sice vzácností, ale všichni se tu k sobě chovají slušně, nikdo nikoho nevyužívá, nejedí se zvířata, nekřičí se na ženy a vzhlíží se tu k jediné maximě, jíž je svoboda. Pro autorku je to hodně intimní svědectví, protože mezi squatery a anarchisty strávila řadu let. (...) "Pracovala jsem na tom tři roky," vypráví Toy Box nad knihou, v níž propojila tři roviny vyprávění. Vlastní vzpomínky na setkání se squatery. Souboj Semtexdesign s nepřízní osudu. A v neposlední řadě příběh jejího nejlepšího kamaráda Martina Fontána. Ten se kdysi jako dítě vzepřel vůli Karla Maye a neobratnou rukou přepsal závěr jeho Vinnetoua tak, aby náčelníka Apačů nezabil bídný Sioux Ko-itse. Chlapec nechtěl připustit, že by jeho hrdina měl zemřít, a proto ho oživil v dalších povídkách. A podobně nyní postupuje Toy Box: odmítá se smířit s představou, že Semtexdesign padla do spárů Manitoua, a tak dala jejímu životu jiný scénář.

Ve svém knižním debutu čtenáře přivádí mezi squatery, kteří žijí své – pro leckoho až moc romantické – sny o ideálním světě. Kohoutek s teplou vodou je v něm sice vzácností, ale všichni se tu k sobě chovají slušně, nikdo nikoho nevyužívá, nejedí se zvířata, nekřičí se na ženy a vzhlíží se tu k jediné maximě, jíž je svoboda. Pro autorku je to hodně intimní svědectví, protože mezi squatery a anarchisty strávila řadu let.

Toy Box patří na české (nejen) komiksové scéně mezi ty nejosobitější a nejnápaditější autory, ale dosud nebylo k sehnání nic většího, jen krátké povídky v magazínech, streetartové obrazy, výstavy. Konečně máme v rukou držet vlastní komiksovou knihu.

… Únor je trochu brzy na to tvrdit o něčem, že jde o komiks roku. Moje kniha Vinnetou ale určitě představuje jeden z nejosobitějších počinů, které se na tuzemské komiksové scéně posledních let objevily. Silný (byť občas trochu odosobněný) a zajímavý příběh doplněný famózním zpracováním. Krása. Jen tak dál, Toy Box.

Sklony k dokumentárnímu komiksu jsou nejpůsobivější ve chvíli, kdy Toy Box vypráví o kultuře squatů. Fascinující je exkurze do populární nizozemské komunity ADM a někteří čtenáři si nejspíš se zájmem připomenou i pražskou vilu Milada. Ve svých nejlepších momentech se Toy Box daří přesvědčit i nejzarytější odpůrce „podivných mániček z barabizen“ o tom, že squatteři jsou novodobí indiáni toužící po svobodě.