Překvapivě úsporně napsané povídky argentinské spisovatelky Samanty Schweblin jsou snové i zcela přízemní, často protkané fantastickými a nezřídka zcela iracionálními prvky – v hispánské próze je ostatně nadpřirozeno oblíbený stavební kámen nejednoho příběhu. Schweblin si ale libuje také v surovostech, své postavy nechává konat nesmyslné skutky. Není to ale jen prvoplánová snaha šokovat čtenáře: autorka poukazuje na zvrácenost současného světa, který je na násilí uvyklý.