Kniha mimo jiné konfrontuje vnější mediální fasádu a idealizovaná veřejná prohlášení Jana Hnízdila s jeho podobou v soukromí. Hlavně díky tomu se autor nejeví jako neomylný guru, ale jako chybující a tázající se člověk, který se vyjadřuje k lecčemu a rád provokuje, ale rozhodně mu nelze vyčítat lhostejnost a nezájem o okolní svět.