John Berger na vizuální kulturu nahlíží kriticky a značně inspirativně, což platí i po pětačtyřiceti letech od prvního vydání těchto esejů. Ukazuje, proč dnes obrazy vnímáme jinak než naši předci, a učí, jak „vidět v kontextu“.

(...) Nakladatelství Labyrint věnovalo vydání Způsobů vidění bezpochyby značnou péči – je to patrné z (přitažlivě koncipované) grafické úpravy i kvalitně zpracovaného doslovu. Autoři seriálu kdysi vyslali knihu za čtenáři s tím, že jejich hlavním záměrem „je zahájit proces tázán se“. Je obdivuhodné, že i bezmála po půl století se jim to stále daří.

(...) Náš pohled je v zajetí ideologie, která má udržovat mocenský status quo, a John Berger (…) nám dal klíč, jak vidět skrze ni

(...) Jako výtvarný kritik je vynikajícím příkladem toho, že dobře psát o umění, znamená především přemýšlet o něm jako o součásti života celé společnosti, ne jen světa umění (…) Na rozdíl od naprosté většiny výtvarných umělců Berger nepoužívá ani distancovaný jazyk dějin umění, ani interní hantýrku ateliérových řečí. Proto může stejnou kritickou metodou úspěšně psát nejen o umělcích současnosti, ale i o těch minulých.

(...) Berger, jenž byl jedním z nejvýznamnějších intelektuálů 20. století, dal čtenářům knihou Způsoby vidění účinný štít, kterým se mohou bránit proti estetickému a ideologickému smogu i dnes. Po jejím přečtení se už na žádnou výstavu nelze dívat dosavadním pohledem. Místo pláten, rámů a instalací uvidíme síť skrytých symbolů. Řemeslnou zručnost umělců pomineme a mnohem víc se budeme zajímat o to, jak se v daném díle zrcadlí společenské vztahy.

(...) Způsoby vidění jsou inspirativní pro každého, kdo touží zjistit, co je takzvaně za obrazem. Do doby, kdy o sobě druhým dáváme vědět zejména skrz obrazy sebe a svého okolí, aniž o tom na všech těch internetech příliš přemýšlíme, se útlá knížka čtoucí se jedním dechem hodí dvojnásob.