Sokol zasazuje myšlenky antropologů či etologů 20. století do kontextu uvažování antických myslitelů i soudobé filozofie. Daří se mu přitom syntetizovat a popularizovat poznatky z mnoha různých oborů, přičemž je obohacuje o svoje životní zkušenosti, vycházející z praxe i v rukodělných profesích. Od obecného teoretizování se tak dostává i ke konkrétním a názorným detailům.