Jak vypadají české dějiny a Češi z pohledu barokního paláce? Marek Toman vytvořil spojením atraktivního tématu a nezvyklého vypravěče dílo, které se čte jedním dechem.

(...) V románech mohou mít i budovy vlastní jazyk, vůli, vrtochy a lásky. A pražský barokní skvost Černínský palác, nezvyklý hlavní hrdina románu Marka Tomana Chvála oportunismu, který právě vyšel, je opravdu velkolepý vypravěč. (...) Černín vtipně a sarkasticky glosuje mnoho událostí z českých dějin, které se prohnaly jeho útrobami nebo měly vliv na jeho pány. Palác se sám považuje za Itala, protože ho navrhl italský architekt Francesco Caratti, a proto pohrdá nejen Čechy, ale také češtinou, co "někdy zní, jako když se brambory sypou z kýble do koryta, aby měl pašík co do huby". A vůbec ani za všechna ta staletí nepochopil, co jsou Češi vlastně zač. (...) Román o jedné z nejpozoruhodnějších pražských budov má nezvykle silný vypravěčský tah i vtipný švih. A přestože pojednává o událostech z tuzemských dějin, které má většina Čechů zasuté někde v podvědomí, dokáže se na ně podívat velmi přesnou optikou. Optikou italského oportunisty postaveného v Čechách, který Čechy zrovna moc nemusí. A přece o nich dokáže vyprávět jako nikdo před ním.

(...) Loretánské náměstí. Kousek odtud je Nový Svět a vypadá to tam tak opuštěně, i když se tam děly zásadní události co se týče Čech. Vždycky se mi tam líbilo, protože není staršího světa než ten nový pražský. V knížce Chvála oportunismu to autor moc dobře pochopil a z Černínského paláce udělal vypravěče. Doporučuju vzít si knížku na Loretánské náměstí a číst ji tam.

(...) Marek je zaměstnancem ministerstva zahraničí a má už jisté průvodcovské zkušenosti z pravidelně pořádaných Dnů otevřených dveří. Během jedněch ho napadlo napsat tuto knihu. Ba co víc, přišlo to prý jako vnuknutí, hlas shůry, kdy k němu promluvila budova, v níž se nacházel – ukázal nám dokonce přesné místo (ve Velkém sále – pro znalé půdorysu Černínského paláce), kde k této bezmála mystické záležitosti došlo, tedy místo zrodu románu. Osobitě tak rozmnožil sérii legend, které se s palácem pojí – budova má prý schopnost vytvářet legendy i v moderních časech. Včetně té patrně nejznámější, spojené s tragickým úmrtím Jana Masaryka. Když nám Marek četl v předsálí někdejšího Masarykova bytu pasáž z knihy popisující poslední chvíle ministrova života, přeběhl člověku mráz po zádech – a vzápětí jsme si šli koupelnu prohlédnout. (...) Soudě podle vyslechnutých ukázek, včetně té otištěné v Tvaru, mám za to, že tu zas po čase vyšel mimořádný román.

(...) Toman velmi umně používá šermířskou terminologii, kapitoly dokonce uvozuje obsáhlými citacemi ze šermířského manuálu, a vede obsáhlou paralelu mezi šermem coby vysoce formalizovanou formou souboje a uměním diplomacie. (...) Tomanův Černínský palác je vtipný vypravěč, pod svrchní vrstvou jeho hlasu lze tušit autorskou ironii, která se však opírá o důkladné historické znalosti a osvěžujícím způsobem mísí dvě zcela oddělené historie: „velké“ dějiny historických událostí a „malé“ dějiny každodenních, leckdy bizarních příhod. (...) Nejúžasnějším aspektem knihy je však to, s jakou bravurou Toman vyprávění zvládá. Jeho hlas je suverénní, kontrola nad materiálem obdivuhodná. Chvála oportunismu je jistě jednou z knižních událostí letošního podzimu.