Do povídkového triptychu Lední medvěd vnesl Jindřich Mann mnoho z toho, co bylo tak kladně hodnoceno v jeho pozdním debutu Poste restante – jazykovou vynalézavost, vhodně dávkovanou ironii i okázalou imaginativnost. Chybí však bulvární očekávání, které provázelo předcházející knihu, v níž prý měl syn Ludvíka Aškenazyho a vnuk Heinricha Manna odhalit temná rodinná zákoutí. V Ledním medvědovi se tak Mann musel opřít pouze o sílu vlastního vyprávění.