Zbořilova sbírka vyniká kompoziční propracovaností, díky níž nepůsobí jako pouhý sled jednotlivých básní, ale funguje jako ucelené dílo. Tento celek se postupně otevírá, jak v čase, tak v prostoru, a z intimních interiérů domácnosti čtenáře přenáší do budoucnosti, do vesmíru nebo alespoň na Špicberky.