Pán much

Myslím, že každý, kdo četl, např. Robinsona Crusoe nebo viděl, např. film Trosečník, si celkem snadno dokáže představit situaci ztroskotání na civilizací opomenutém ostrově, a měl by tisíc nápadů a návodů, jak by se v dané situaci mělo jednat. Nutno vzít na vědomí, že zmínění hrdinové byli vhozeni do svého dobrodružství jako dospělí.

Zvláštností Goldingova příběhu je fakt, že jeho hrdinům je pouze něco mezi 6 až 12 lety. Jejich jednání vůči sobě navzájem je korigováno pouze uvadající vzpomínkou na jakási civilizační pravidla vštěpovaná rodiči, školou a bezprostředním okolím vzdáleného domova. Tento nedostatek na ostrově postupně konfrontuje čtenáře s narůstajícím násilím uvnitř rozpadajícího se společenstva chlapců, odpoutáním se od principu racionálního uvažování a přijetím nepsaných zákonů džungle. Závěr knížky je naprosto strhující a čtenář běží s tím malým hlavním hrdinou doslova o život. Ještě nikdy jsem neběžel tak rychle.

Jako úleva po probuzení ze zlého snu, jako lék, který Vám zabere a zažene bolest, působí samotné rozuzlení a poslední scéna příběhu.