(…) Autorka svoji hrdinku nesoudí ani nevymýšlí složité teorie, které by její chování teoreticky zaškatulkovaly či podložily. Místo toho pečlivě odkrývá nejasná místa v její minulosti (aniž by ovšem odkryla všechna), s pochopením se snaží sledovat či alespoň rekonstruovat, jak si pro sebe vybojovávala svobodný prostor, budovala si vlastní image, uchovávala si svoje soukromí. Někdy ovšem v jejím výkladu nechybí ironie, zvláště u pasáží ze závěru malířčina života v Paříži, kdy četným českým návštěvníkům stereotypně opakovala oblíbenou a zřejmě nepravdivou floskuli: „Jste čtvrtý Čech, se kterým jsem se v posledních dvaceti letech setkala.“ Soukromí Toyen ovšem Andrea Sedláčková prolomila, ale nikoli kvůli skandalizaci, nýbrž především proto, aby čtenářsky přístupně a celkem poučeně oslavila statečnou, svobodomyslnou ženu a velkou tvůrkyni. A působivé virtuální setkání se svojí hrdinkou teď nabízí i čtenářům.

(…) Ale pod její skutečnou (skutečnosti se nejvíce blížící) biografií, vybavenou množstvím neznámých fotografií a barevných reprodukcí větší části jejích obrazů a kreseb, skvěle vyváženě napsanou, stojí podpis Andrea Sedláčková. Tahle kniha se nemusí bát svého autora!

(…) Sedláčková příběh Toyen beletrizuje, ale zachovává střízlivý tón. Když spekuluje, jasně to označí za spekulaci a obvykle nabídne více možností, třeba když pátrá po důvodech hrdinčina rozchodu s rodinou v jejích šestnácti letech.

Nenápadně tu prosvítá autorčina důkladnost – když v malířčině životopisu objeví informaci o tom, že vystudovala[lock] obchodní reálku, propátrá Sedláčková archivy všech pražských dívčích obchodních škol. Jméno Marie Čermínové v nich nenajde. (…)

(…) A poznámky ke každé kapitole, v nichž autorka podrobně uvádí zdroje svých informací, pak potvrzují až investigativní přístup, který však nijak neubírá na čtivosti. Andrea Sedláčková umně balancuje na hranici biografie a životopisného románu, občas zabrousí do detektivky. Každopádně se jí daří držet tempo od první do poslední stránky, takže se čtenář rád nadchne i její osobitou interpretací některých událostí, rád s ní hledá souvislosti či dešifruje skryté autoportréty Toyen. To vše se samozřejmě může stát předmětem diskusí. Anebo – má se stát. Cesta za poznáním záhady jménem Toyen totiž určitě ještě nekončí.

(…) Takové detaily jsou předností obsáhlé knihy Andrey Sedláčkové, jíž se podařilo barevně vykreslit pro leckoho nejspíš málo srozumitelnou bytost, jež možná ne vždy rozuměla sama sobě, svým vášním či běsům. Byla však nesmírně pracovitá, cílevědomá, ochotná bližním pomáhat, zajímala se o svět a jeho proměny. Zanechala po sobě dílo, jež budí s léty čím dál větší obdiv a zájem. Bohužel sama se tak veliké přízně nedočkala. Ani její tajemství nebyla přes veškerou snahu docela objasněna, dokument i velkoryse vypravená kniha Andrey Sedláčkové však objevily spoustu i nových souvislostí. Navíc nabízí bohatý přehled hesel osobností, seznam reprodukovaných děl i rejstřík jmen, o nichž se v textu mluví.

(…) Na otázku, zda se vyplatí do knihy investovat zhruba 1300 korun, je jednoduchá odpověď: ano. V žánru uměleckých biografií posunula laťku hodně vysoko a první dámu nejen surrealismu, ale i české malby přiblížila líp než kdokoli před ní. Neustrnula u dráždivého obrazu ženy, která se ráda oblékala jako muži a mlžila o své sexualitě. Až překvapivě civilním jazykem bez ohromujících metafor ukazuje, že pod touto fasádou se skrývala talentem políbená, ale jinak obyčejná bytost plná rozporů, která přesto svým zápalem a umem narušila a obohatila – i v evropském srovnání – do té doby dominantně mužský umělecký svět.

(…) Autorka seznamuje čtenáře i s osudy desítek slavných i méně proslulých umělců a malířčiných přátel (kniha v závěru přináší jejich seznam se stručnými charakteristikami). A také s osudy Toyeniných obrazů: prodávaných, ztrácených a znovu nalézaných. A hlavně fascinujících stejně jako ta svérázná a silná žena, která je vytvořila. Zemřela ve Francii v roce 1980 ve věku sedmdesáti osmi let. Hodnocení: 100%