Kniha mě okouzlila převážně svou upřímností. Žádné támhle někdo pálil a pár lidí spadlo na zem. Prostě nastínění toho, jak kvůli necitelným ignorantům ve vedení umíraly malé děti. Když Černý jelen popisuje masakr u Poraněného kolene, třáslo se se mnou i sedadlo v kupéčku vlaku. Je úžasné, jak Neihardt dokázal poeticky a přitom nijak naivně přenést...