VŠECHNO JE NA FACEBOOKU

aneb budování brandu na půdorysu předmluvy

Na obálce této publikace jsem slíbil předmluvu pojednávající o osudech her Metafyzické trilogie vně kulturních institucí. Plním tedy svůj slib s tím, že moji úsměvnou náladu střídá vděčnost, až dojetí. Dramatické latentní continuo Nobelhard na Krucke mělo premiéru ve squatu Cibulka několik týdnů před jeho násilným vystěhováním, uskutečněným vzácnou souhrou bývalého náčelníka hlavní správy komunistické rozvědky Židoně s policií kapitalistické republiky. Příležitostný herecký soubor Nepřátelé ve složení Cataract (Bernhard), Yarrdesh (Hennetmair), Zuzana Brodilová (Maletová) odehrál drama v díře do zdi s podmanivým Yarrdeshovým a Cataractovým zvukovým doprovodem, který jsme použili i pro rozhlasovou verzi (dnes by se řeklo podcast). Tu jsme nahráli v domácím studiu nedaleko stanice metra Hradčanská a poslechnout si ji můžete na mém Facebooku. Druhého provedení se hra dočkala v posledním patře paneláku na bytovém semináři, tzv. bytovce, u Soni Pokorné na Žižkově. Text spolu se mnou četli Marie Šťastná, Hmyzák a naše hostitelka. Závěrečné divácké hlasování ukázalo, že hra je srozumitelná. Fotografie z bytovky, včetně té, nazvané S. d. Ch. – kníže divadelního podsvětí, naleznete na Facebooku.

Don Juan Luxury Art se poprvé četl během dokončovacích prací před barem kavárny Perla v Kyjově u Krásné Lípy. Účinkovali, pokud se správně pamatuji, Tereza Porybná jako Stylová aristokratka Kinvara Balfour, Ivan Mečl jako Juan Donator, dále Dita Lamačová, František Nikl, Vítězslav Špalek a Kler Miškovcová.  Fotografickou dokumentaci najdete na Facebooku rezidenčního areálu Perla. Pokročilejší formy scénického čtení se hra dočkala na festivalu Tabook v podání tamních Old Stars. Pro velký zájem festivalového publika a omezený prostor Dílny se hned po skončení přidávalo druhé představení. Postavu dvouhlavého vídeňského designéra ztvárnila nakladatelská dvojice Janus – Tvrdoň (Rubato), kterou během představení nakreslil přítomný výtvarník Pilou Barge. Vyšlo najevo, že oba nakladatelé zkoušeli svou roli také během nočních, až brzkých ranních hodin v centru Tábora. Kresba i příslušná fota jsou k vidění na Facebooku Rubata.

Jediná možná hra o Josefu Váchalovi Tma milosrdenství spatřila světlo ramp opět na Tabooku, tentokrát v prostorách Truhlárny, kde technický tým Patrik Trska a Jan Klimeš ozvučil hlediště pro šedesát diváků důmyslnou soustavou reproduktorů. První teoretické přípravy proběhly na Klimešově usedlosti s výhledem na husitské bojiště, kam nás hostitel dovezl na čínské elektrické trojkolce, kterou jinak používá k jarním objížďkám březových hájů. Zkoušky samotné pak probíhaly metodou tzv. roztroušené režie, kdy režisér obchází třináct účinkujících a na různých místech Žižkova města s nimi prochází jejich herecké party (například s panem Čumbou i v obklopení jeho japonských studentek). Několik hodin před premiérou jsem ze sebe setřásl ambici ztvárnit jednu z hlavních rolí, svěřil jsem ji Janě Viktorínové a poprvé tak zůstal mimo vlastní hru. Silné jevištní pnutí, které pak vytvořili s Antonínem Novotným, ukázalo, že se dovedu rozhodnout také správně. Sestavu Old Stars ozdobila vzácná přítomnost Chrudoše Valouška, jehož výkon v roli Převaděče zdechlin patří k nesmrtelným. Před začátkem představení, když už se nedalo nic vylepšit, jsme z Truhlárny odešli na kávu. Po našem návratu jsme ji našli naplněnou dvojnásobným počtem diváků, nežli byla zamýšlená kapacita. Díky předvídavosti zvukového mistra, který jeviště osadil několika mikrofony, bylo možné hrát i pro obětavě stojící většinu, která proměnila aplaus šedesátky sedících v učiněné ovace narvaného sálu. Pod vlivem tohoto úspěchu mi Jan Klimeš přislíbil všestrannou pomoc pro případ, že bych se rozhodl založit v Táboře vlastní divadlo. Stále to zvažuji. Všechno je na Facebooku. Na závěr této předmluvy a na úvod následujících textů chci říct, že metafyzické může znamenat i „uskutečňující nemožné“.

S. d.Ch. 13. září 2022