Hlavním hrdinou Empusionu je tuberkulózou stižený jemný a pohledný mladík Wojnicz ze Lvova, který přijíždí do léčebny podstoupit procedury, které mu mají upevnit zdraví. V Sokołowsku se totiž, stejně jako ve švýcarském Davosu, kde se odehrává podobně laděný příběh Thomase Manna Kouzelný vrch, nachází přirozeně přívětivé prostředí – nikdo z místních nikdy tuberkulózou neonemocněl. Zato se tu dějí jiné věci, i ty smrtelné.

Olga Tokarczuková napsala knihu plnou mužských diskusí o jídle, ženách, filosofii a světonázorech, k nimž v dodatku připojuje seznam autorů, z jejichž děl cituje či parafrázuje „mizogynské názory na ženy a jejich místo ve světě“. Ženy se zde skutečně nevyskytují – tedy vlastně ano, ale jen jako objekty, o nichž se mluví, samy neřeknou jedinou větu. Empusion je zobrazuje jen jako služky nebo čarodějnice. Mladý Wojnicz se k diskusím ostatních pacientů nepřipojuje, často v něm ale vyvolávají vzpomínky na jeho přísného otce, laskavou chůvu a šikanu, kterou zažíval jako malý. A protože už podtitul říká, že jde o svébytný horor, snad neprozradím příliš, když dodám, že v lázeňském městečku kolem sanatoria to s přibývajícím podzimem a houstnoucími mlhami spěje k tragédii, která objasní mnohé...

Název Empusion odvodila Tokarczuková od mytologické postavy jménem empusa, ženské příšery s jednou nohou bronzovou a druhou oslí, která v noci opouštěla Hádovu říši mrtvých, dostávala se štěrbinami v zemi na povrch a vraždila muže, popřípadě je v podobě svůdné ženy lákala k sobě a trhala je na kusy. Mimochodem - empusa je mimochodem latinský název pro kudlanku.