William Harstson: Čísla ohromující a ochromující

Ve svém jednoduchém průvodci pro všechny, kdo zažívají ochromení z čísel, William Hartston jasně a s humorem vysvětluje, jak bezpečně projít minovým polem matematiky, která nás obklopuje.

V této knize bych chtěl především ukázat, že matematika je nádherná a nabízí potřebné nástroje, díky nimž snáze dokážeme porozumět světu okolo nás a zaujmout racionální postoje k životním problémům. Doufám, že tato kniha pomůže čtenářům překonat strach z čísel, který je snad trápí. A až se na ně příště zase pořine liják čísel, statistických údajů a matematických symbolů, nechají deštníky pěkně složené a všechna ta čísla přivítají s otevřenou a lépe informovanou myslí.

Lenka Dolanová: Kočka v nás - sochař a hudebník Libor Krejcar

Kniha přináší první ucelený pohled na dílo umělce situovaného v prostředí undergroundu východních Čech. Libor Krejcar (1961–2022) žil a tvořil v Hradci Králové, ve Dvoře Králové nad Labem, v Pardubicích a Heřmanově Městci. Krejcara formovaly vztahy se spolužáky z řezbářské učňovské školy, jako byli Ludvík Hradilek a Pablo de Sax, s umělci Janem Steklíkem a Milanem Langerem či loutkohercem a řezbářem Františkem Vítkem.

Jediným Krejcarovým uměleckým školením bylo studium na Učňovské škole umělecké výroby, kde strávil tři roky (1976–1979) v oboru umělecký zpracovatel dřeva. Část studia probíhala formou praxe v hradeckém Petrofu, tehdy státním podniku Československé hudební nástroje, zatímco studium teoretických předmětů pro studenty různých oborů se konalo v Praze. Pokračovací studium nebylo Krejcarovi doporučeno, měl jít do výrobního procesu. Další jeho umělecké vzdělání probíhalo neformálně, jak bylo tehdy zvykem, často při setkání s o něco staršími umělci v hospodách nebo na neoficiálních akcích.

George R. R. Martin: Sen Ockerwee

Martin téměř marnotratně do jediné knížky zasadil celou řadu bravurně vytvořených postav, jako jsou kapitán Abner Marsh nebo Mrzout Billy Tipton, postav, na které se po dočtení knihy rozhodně nezapomíná. Putují po kalných a mlhami zahalených vodách Mississippi až do míst tak děsivých, že strach o život je tam tou nejmenší z jejich starostí...

"Tohle je Zatmění,“ vysvětlil. „Koukněte, má to napsaný támhle na kormidelně.“ Dloubl tím směrem holí. „Přečtete to?“ „Zcela jasně. V noci vidím výtečně. Takže to je neobyčejná loď?“ „No sakra že je neobyčejná. Je to Zatmění. Sakra, každej chlap i kluk na řece jí zná. Teď je stará, postavili jí ve dvaapadesátým, to je pět let. Ale pořád fešanda. Stála tři sta pětasedmdesát tisíc, aspoň se to povídá, ale tu cenu určitě má. Tady nikdo nikdy neviděl větší, noblesnější, víc podi-vu-hod-nou loď, než je tahle. Prohlížel jsem si jí, plavil jsem se na ní. Vím to.“ Marsh na loď ukázal. „Měří sto jedenáct na dvanáct metrů a nikdy jste nic podobnýho neviděl. Na jednom konci má zlatou sochu Henryho Claye a na druhým zase sochu Andyho Jacksona – ty dva na sebe čučej celou cestu, sakra. Má na palubě víc křišťálu a stříbra a barevnýho skla, než o kolika se kdy Plantážnickýmu hotelu snilo, jsou tam olejomalby a podávaj tam jídlo, jaký jste nikdy neochutnal, a maj tam zrcadla… takový zrcadla. Ale to všecko není nic proti její rychlosti.